úterý 1. listopadu 2011

Mauritius - Dobytí ráje

Waveriding na Mauritiu

článek pro www.surmagazin.sk - delší článek pro časopis windsurfer na tomto blogu výše http://cze777.blogspot.com/2012/05/mauritius-dobyti-raje-ve-windsurfing.html

Říjen bývá měsícem, kdy na mě přichází podzimní deprese. Léto je za námi, kazí se počasí a ve škole po mě vyžadují studijní aktivitu. Není jiné možnosti než ještě naposled v roce na 14 dní vyrazit za sluncem, větrem a vlnami. Tento rok jsme si pro podzimní wave trip vybrali ostrov Indickém oceánu Mauricius a volba to nebyla vůbec špatná. Mauricius se nachází v Indickém oceánu a od června do října se díky velkým vlnám a silnému větru stává oblíbenou destinaci windsurferů a kiterů. Vyrazili jsme v partičce já, Džihád, Bóra a Jíra.

První problém byl jak dopravit na ostrov naše surfové vybavení. Nechtěli jsme se spoléhat na místní půjčovnu, protože jsme věděli, že pokud přijdou velké vlny, tak nás na půjčených věcech jezdit nenechají. A kvůli tomu jsme tam přece jeli! Nakonec jsme vyhodnotili jako nejlepší volbu letět s Emirates přímo z Prahy s přestupem v Dubaji. Výhodou bylo, že jsme mohli mít každý 30kg na osobu a neřešili se rozměry. Ani to by nám asi nestačilo, ale zachránilo nás, že si většina surferů z naší bandičky (rozuměj všichni kromě měJ) vzala s sebou doprovod a i početné množství ratolestí. Drahé polovičky s dětmi se museli omezit na pár triček a na nás tak zbyla spousta volné váhy pro naše surfové mazlíčky. Nakonec si tak mohl každý vzít dva bagy a do nich jsme se v pohodě vešliJ. Pak už jen zbývalo vydržet 12 hodin v letadle a ocitli jsme se na ostrově Mauricius.

Windsurfové spoty se nacházejí na jihozápadě ostrova okolo poloostrovu Le Morne. Bezpečně toto místo

poznáte podle dech beroucí hory Le Morne Brabant, která tomuto místo propůjčuje magickou atmosféru.

Kousek od surfových spotů se nachází hotelový resort, my jsme ale dali přednost pronájmu vlastní vily ve městečku La Gaulette vzdálené asi 10 minut jízdy autem. Samozřejmě jak jinak než po levé straně silnice. Na to si po pár dnech zvyknete, zato dávat místo stěračů blinkr jsem si nezvykl až do konceJ

V Le Morne se nachází čtyři spoty Manawa, Little Reef, Chameaux a One Eye. Little Reef je vzdálen asi 300 metrů od břehu a chodí zde vlna do čtyř metrů, která se odvaluje na druhou stranu. Žádny super waveriding si zde nevychutnáte, zato je to ale relativně bezpečná vlna na které jste na očích ostatním a pokud se Vám něco stane rescue boat vás zachrání. Manawa je spot kde se vlna odvaluje na outside reefu, vzdáleném asi dva kilometry od břehu. Vítr je zde slabší než u břehu a když chytnete dobrý den, vlny dosahují výšky sedmi metrů. Vlna je krásně hladká, dlouhá a na svoji velikost velmi hodná. Když si chytnete tu svoji, přejete si, aby nikdy neskončila. Bylo by to ale příliš jednoduché, kdyby v tom nebyl žádný háček.

Manawa je krásný spot ale skýtá i řadu nebezpečí. Pokud jezdíte na Manawe, pohybujete se na úplném okraji laguny, jste dva kilometry od břehu, ze kterého vás nikdo nevidí a vedle vás padá jedna obří vlna za druhou. Pokud jsou vlny opravdu velké, zavírá se i celý malý reef a na Manawu tak nedojede ani rescue boat. Spolehnout se pak musíte jen na sebe a na své kamarády. Tím nejhorším jsou ale silné proudy. Pokud vám zeslábne vítr, tak i přesto, že brodíte směrem ke břehu, proud vás táhne na oceán. Chce si to tedy dávat velký pozor, zvlášť pokud je oblačnost. Pokud nad Le Morne přijde dešťový mrak, vítr velmi rychle zeslábne. One Eye je spotem pro ty nejlepší. Vlny zde nedosahují takové výšky jako na Manawe, ale mají obrovskou sílu. Je tu také velmi mělko a často z vody vykukují korály. Na spotu jezdí především kiteři. Pro diváky je to pěkná podívaná, protože se spot nachází relativně blízko u břehu. Chameaux je spot mezi Little Reef a One Eye.

Nám vyšel pobyt opravdu parádně. Nejezdili jsme jen tři dny, které jsme využili na cestování po ostrově. Za zmínku stojí určitě Rochesterské vodopády. Mimo toho, že jsou opravdu krásné, si zde můžete dopřát i trochu adrenalinu. Z vodopádu se dá skákat, musíte si dát ale pozor, abyste skočili do místa, ve kterém je dost hloubky. Vytáhli jsme zde i paddleboard. Určitě taky doporučuji vyšlápnout si na horu Le Morne Brabant, všechny spoty odsud máte jako na hrsti.

Mimo kiterů z Muschowa, kteři diktovali na One Eye, jsme na ostrově potkali i Míru a Lucku (RRD), kteří jsou na ostrově až do prosince. Potkávali jsme se jak přes den na vodě, tak i večer u láhve místního rumuJ.

Většinu dnů jsme jezdili na Manawe a zažili jsme zde i dny, kdy vlny dosahovaly výšky šesti metrů, jeden den i více. Fotky jsou bohužel z menších vln, protože jak jsem psal výše, při velkých vlnách se na Manawu nedostane člun.

Byl to pro mě jeden z nejhezčích wavových tripu, a rozhodně trip, kde jsem jezdil zatím největší vlny. Na Mauritius se určitě brzy vrátím, jestli existuje windsurfový ráj na zemi, je to určitě tam.

čtvrtek 20. října 2011

S paddle-boardem na řeku!

Aneb Vltava 3xjinak.

článek pro časopis Windsurfer (4/2011) o paddleboardingu v ČR

Každý z nás si jistě dost často láme hlavu s tím, co dělat, když nefouká. Mimo tradičních zábavných aktivit jako gaučing, hospodská první liga a mnoho dalších, se v poslední době rozmáhá mezi surferama aktivita zvaná paddle-boarding. Letos na jaře jsme tomuto sportu propadli i my dva. Zprvu jsme byli k této novince velice skeptičtí a tahat na střeše našich, již tak přeplněných, aut další prkna jenom kvůli pádlování, nám přišlo jako holý nesmysl! Po prvním svezení a objevení nafukovacích Red-boardů, se kterými jsme si skvěle zajezdili na řece a neutrpěli žádné větší materiální škody, bylo ale jasno: Tohle musíme mít doma! Prkna jsme začali vozit na všechny windsurfingové závody. Je super, že když nefouká, člověk alespoň něco dělá a neválí se tupě na břehu. V týdnu jsme si občas dali nějaký ten výlet kolem Karlova mostu v Praze, ale největší zábavu s paddle-boardy jsme zažili na horním toku Vltavy, slalomových kanálech v Tróji a Veltrusech, nebo na cvičné peřeji Hubertus na Ohři.

Vltava Vol. 1

Většina vodáků v ČR míří právě sem. Úsek Vltavy mezi Vyšším Brodem a Zlatou Korunou tedy vypadá v sezoně jako Václavské náměstí, ale je to řeka pěkná, kde si každý najde ten svůj oblíbený jez nebo alespoň občerstvení. Poprvé jsme se na Vltavu vydali začátkem července. Stav vody nebyl zrovna ideální a ani sluníčko moc neopalovalo, ale výlet to byl nezapomenutelný. Úsek z Nového Spolí do Zlaté Koruny jsme jeli dokonce několikrát a na každém jezu se zastavili na hodnou chvilku. Buď byl jez hned od začátku suprovým zážitkem, nebo naopak výzvou a obtížnou překážkou, která se napoprvé bez pádu rozhodně překonat nedala. Mezi naše neoblíbenější jezy patří Lyra, nebo jez pod zámkem v Krumlově, ale především jez ve Vyšším Brodě, kde je potřeba překonat hned na začátku více jak metr vysoký skok. Potom náš paddle-boardový progres přerušily windsurfingové závody a tak jsme se na Vltavu vrátili až začátkem srpna. Při našem druhém výletu jsme objevili ještě vlnu pod elektrárnou ve Vyšáku, která se dá ridovat snad donekonečna a také úspěšně překonali všechny jezy až po Zlatou Korunu. Na Vltavu se rádi znovu vydáme, každý jez je stále výzvou. Můžeme ji ale doporučit i mírně pokročilejším jezdcům. V případě nouze se v sedě nebo kleče dá sjet prakticky cokoliv.

Vltava Vol 2.

Když kněžna Libuše v české pověsti předurčila pro Prahu místo na Vltavě, věděla, proč to dělá, myslela na nás paddle-boardisty. Díky tomu nemusí Pražáci za pádlováním nijak daleko. Stačí jen najít místo, kde se dá zaparkovat auto u řeky (větší pankáči mohou využít i variantu MHD), za pár minut nafouknout board a vyrazit s chutí na vodu. Nejčastěji chodíme pádlovat pod Vyšehrad, mezi Žlutými lázněmi a Jiráskovým mostem. Zvlášť když je hezké počasí, je ve žluťácích opravdu na co se koukat:-) Když máme víc času pádlujeme i dále po proudy. Tady je třeba opět ocenit nafukovací paddle-boardy, které lze lehce a beze škody přetáhnout přes jezy (které jsou v Praze nesjízdné). Můžete tak od Jiráskova mostu pokračovat dále okolo Národního divadla mezi Střelecké ostrovy. Zde si zapádlujete mezi šlapadly a můžete si koupit pivo, které vám natočí přímo na vodu. Občerstveni pak za pozornosti fotících turistů proplujete pod Karlovým mostem, minete Právnickou fakultu a při dostatku sil můžete propádlovat celou Prahou a pokračovat až k slalomovému kanálu v Tróji (viz níže). Není to úplně kousek, ale stojí to za to - Praha je z vody krásnější než byste mysleli.

Ale pozor! I v Praze si můžete na Vltavě užít dostatek adrenalinu. Musíte ale vyrazit na druhou stranu a to do Modřan. Zde se nachází asi patnáct metrů dlouhá šlajsna. Tu bych ale doporučil zkušenějším jezdcům. Vypadá sice velmi mírumilovně, ale technicky je těžší než řada obtížněji vypadajících jezů. Paddle-board má tendenci se ve šlajsně převracet, proud je silnější než vypadá, a když spadnete, drhnete tělem o betonové dno. Tím vás ale nechci odradit, jen dostatečně varovatJ Pořád je to bezpečnější a o několik úrovní lehčí než vyrazit na slalomové kanály.

Vltava volume 3:

Slalomových kanálů je na Vltavě několik. Měli jsme zatím čest poznat dva. V Praze-Troji a ve Veltrusech. Nejprve jsme byli pádlovat v Troji. Po celodenní cestě po Vltavě ze Žlutých lázní, relativně unaveni jsme dorazili do areálu loděnice a začali vyřizovat povolení, což byl docela problém. Paddle-boardisté nejsou v Troji vítáni úplně s otevřenou náručí. Po nějaké době přemlouvání jsme se dohodli, že počkáme navečer, až provoz v kanále trochu opadne, a pak že se můžeme pokusit o nějaké přejezdy a radosti ve vlnách. Bylo velkým štěstím, že jsme zde potkali místního paddle-boardborce Pavla-„Pajaka“, který nás zasvětil do tajů proudů a válců a výrazně nám pomohl s prvními krůčky. Po více jak hodině pádlování v kanále a nespočtu pádů, jsme byli naprosto vyčerpáni, ale šťastni! Přejezdy proudu a zavěšování do vracáku už nám nejsou úplně cizí, proběhlo i několik pokusů o waveriding. V Troji jsme od té doby bohužel nebyli. Jak nám řekl pan správce kanálu: „Nikdo se nám tady zatím neutopil a rádi bychom čistý štít udrželi. Vy paddleboardisté jste pro nás potencionální nebezpečí, nám tento plán narušit.“ Vzhledem k přeplněnosti kanálu jsou tedy častější výlety do Troji nereálné, ale budeme se přes Českou paddle-boardovou asociaci snažit dohodnout alespoň občasné vyjížďky. Jinak Troja je z mého pohledu kanál relativně bezpečný, ale rozhodně se sem nevydávejte, bez někoho zkušenějšího.

Na kanál ve Veltrusech jsme se vydali začátkem září, plni obav jsme vyndali nádobíčko z auta a šli dohodnout se správcem podmínky, za jakých bychom mohli jezdit. Nebudu chodit okolo a rovnou vysmeknu velkou poklonu a dík panu správci Froňkovi, který s námi situaci probral a na kanál nás pustil. Ze začátku nás pozorně sledoval, ale poté co viděl, že žádné velké nebezpečí nehrozí nám ani ostatním účastníkům, nechal nás jezdit až do konce. Kanál ve Veltrusech je podle mne obtížnější, ale i zde se dá na dolním konci najít úsek vhodný ke hrátkám v proudu i vlnách. Je zde také podstatně méně lidí, právě proto zde zřejmě není s paddle-boardisty takový problém. Po dohodě jsme se však rozhodli, že bude dobré, aby měl přístup paddleboardů na kanály nějaká pravidla. Jde o to aby nedošlo ke zraněním, slalomový kanál totiž není žádná sranda! Česká paddle-boardová asociace, vydá pro kanály nějaká doporučení a bude nutné být jejím členem a těmito doporučeními se řídit (helma+vesta jsou samozřejmostí, board bez ostrých flosniček také), aby se nestal nějaký úraz a na kanály nás už nepustili vůbec. Více již brzy na www.paddle-boarding.cz.

Co říct závěrem, paddle-board je super sportovní náčiní, vhodné lehátko na opalování, podložka na spaní, tupá zbraň, modní doplněk vašeho obýváku a jistě si dokážete sami představit spousty jiných možností praktického využití ;-)

Pro zájemce jen info, že v Praze je možné si board i vypůjčit, ať už na pár hodin na Vltavu, nebo na více dní neznámo kam. Další půjčovny se nachází na Lipně a doufáme, že v příští sezóně budou stále přibývat.

Zímák a Rotťák