CZE 777 - windsurfing and paddleboarding: května 2012

Letošní windsurf závodní sezóna už je v plném proudu a ze zatím třech letošních odjetých závodů se mi podařilo obsadit 1., 2. a 4. místo.

28.-29-dubna - Český pohár - Slalom - Nové Mlýny

Sunshine, 30°C a vítr o síle 30knotů. To není počasí na Havajských ostrovech, ale podmínky které nám windsurfařský bůh seslal na slalomové závody, které se konaly poslední dubnový víkend na Nových Mlýnech. Byl to první závod českého poháru v této sezóně a tak se na něj sjela celá česká slalomová špička. Celkový počet závodníků byl 28 a předpověď silného větru slibovala dramatický závod. V sobotu začal závod zlehka a první 4 eliminace jsme odjeli ve středně silném větru. Odpoledne jsme pak přidali ještě dvě už v o dost silnějším větru. Po prvním dni jsme si s Roťákem vedli výborně a drželi jsme druhé a třetí místo v nabité konkurenci za bezchybně jezdícím Tomem Malinou. V neděli bylo již od rána jasné, že se budeme jezdit malá prkna a plachty. Vítr byl velmi silný už ráno a postupem celého dne stále sílil. Všichni ale byli namotivovaní a výsledky vyrovnané. Nikdo nechtěl nikomu nechat nic zadarmo a tak nebyla nouze o dramatické srážky na bojkách nebo pády v plné rychlosti. V neděli se tak odjelo dalších 8 eliminací.

Díky vyrovnaným jízdám ve všech heatech se mi povedlo s náskokem vybojovat 2. místo na prvním letošním českém poháru ve slalomu. Dramatický boj o třetí místo absolvoval Rotťak ale nakonec se umístil v nabité konkurenci 6.

3.-6.5. Český pohár - Formula - Lago di Garda - Itálie

Po prvním letošním českém poháru ve slalomu na Nových Mlýnech, jsme vyrazili do Itálie kde se měl na jezeře Lago di Garda odehrát první letošní český pohár ve třídě Formule. Přijeli jsme s Honzou na závody o dva dny dříve a byla to dobrá volba. Krásné počasí a silný vítr nám umožnil otestovat nová prkna a poladit formu.

K velké smůle se v pátek večer nad Gardou zatáhlo a pršelo až do neděle. Jak známo, když na Gardě prší tak nefouká a tak se první Formulové závody letos neodjely.

12.-13.5. Závody Formule - Bezdrev

Po zahraničních neodjetých závodech nás čekal oddechový závod na Bezdrevu. Normálně bychom se zde asi nesešli ani tak v hojném počtu. Závody ale organizoval kamarád Karel Lavický, kterému se letos podařilo nominovat na Olympijské hry a tak brali všichni účast na akci jako oslavení této radostné události. V sobotu nám poryvový vítr dovolil odjet i dvě rozjíždky, které jsem obě dvě vyhrál vždy těsně před Karlem.

19.-20.5. - Český pohár - Formule - Nové Mlýny

Skoro po měsíci jsme se vrátili na místo činu aby jsme si to rozdali tentokrát v kurz závodu na formulích. Vzhledem k tomu, že závod na Gardě se neodjel jednalo se o první český pohár. Sešlo se nás přes 30 závodníků a opět ze špičky nikdo nechyběl. Vítr nám tentokrát přál a to v neděli. Na dvě rozjížďky jsem si vzal dokonce i menší plachtu, což se ale neukázalo v poryvovém větru jako dobrý tah. Závody byly neskutečně vyrovnáne o čemž svědčí i to že každá 8mi rozjížděk znala jiného vítěze (mě se podařila vyhrát 2.RZ). Nakonec jsem obsadil 4. místo.

2.-3.6. - Český pohár - Formule - Rozkoš

První víkend v červenci se sešlo18 formulářů aby si to rozdali v dalším díle českého poháru, tentokrát na Rozkoši. Vítr nám přál hlavně v sobotu kdy jsme odjeli v relativně silném větru 6 rozjížděk. Závody byly o to obtížnější, že start byl na druhé straně loděnice a tak závodníci neměli mezi RZ možnost měnit plachtu. Vsadil jsem tak na jistotu a celé závody odjezdil s plachtou 11m2. V závodě dominoval Milan Kir a s přehledem obsadil první místo. Já jsem si to nakonec neúspěšně rozdal v těsném souboji s Patrikem Hrdinou o místo druhé a skončil nakonec třetí.

co bude dál?

Teď mě čeká několik závodů na paddleboardech a. poté mezi zkouškami odlétam na vlny do Maroka. V červenci se přesouvám do Chorvatska, kde mě čeká evropský pohár ve třídě formule. Vrcholem letošní sezóny pak bude srpnové mistrovství světa v Lotyšsku.

Článek o našem surfovém výletu na ostrov Mauritus vyšel ve druhém letošním čísle časopisu Windsurfer (2/2012), zde si ho můžete přečíst v nezkrácené podobě.

MAURITIUS - DOBYTÍ RÁJE

ŘÍJEN BÝVÁ MĚSÍCEM, KDY NA MĚ PŘICHÁZÍ PODZIMNÍ DEPRESE. LÉTO JE ZA NÁMI, KAZÍ SE POČASÍ A VE ŠKOLE PO MĚ VYŽADUJÍ STUDIJNÍ AKTIVITU. NENÍ JINÉ MOŽNOSTI NEŽ JEŠTĚ NAPOSLED V ROCE NA DVA TÝDNY VYRAZIT ZA SLUNCEM, VĚTREM A VLNAMI. TENTO ROK JSME SI PRO PODZIMNÍ WAVE TRIP VYBRALI OSTROV MAURITIUS A VOLBA TO NEBYLA VŮBEC ŠPATNÁ. MAURITIUS SE NACHÁZÍ V INDICKÉM OCEÁNU A OD ČERVNA DO ŘÍJNA SE DÍKY VELKÝM VLNÁM A SILNÉMU VĚTRU STÁVÁ OBLÍBENOU DESTINACÍ WINDSURFERŮ A KITERŮ.

Z Nechranic až na Mauritius

Poprvé jsem o Mauritiu jako o ráji milovníků větru a vln slyšel před šesti lety. S nadšením mi o něm povídal jeden kiter. Popisoval, čím ho Mauritius uchvátil. Zelený ostrov s krásnými plážemi, lemovanými palmami, místo se zvláštním vnitřním kouzlem. Ale hlavně o něm mluvil jako o místu, kde jsou velké hladké vlny a teplá průzračná voda, jako o spotu, kde zažil ten nejlepší waveriding. Když nad tím zpětně přemýšlím, vůbec jsem tenkrát nechápal, co mi ten kiter říkal. Bylo mi 16 let a začínal jsem závodit na formuli a slalomu. Myslel jsem si, že nejlepší pocit je, když se člověk prohání přehulený na slalomáku po rovné vodě na Nechranicích nebo v Chorvatsku. Neznal jsem pojmy jako sideshore, nebo onshore (proč to rozlišovat, vždyť na Nechranicích fouká pořád onshoreJ ). Nevěděl jsem, kde leží Mauritius a ani mě nenapadlo, že bych se tam mohl někdy podívat. Nenapadlo mě to, ale i tak mi zůstala slova toho kitera v paměti.

Od té doby se toho hodně změnilo. I když mě závodní windsurfing, vždycky bavil a stálé mě naplňuje, začal jsem postupně poznávat kouzlo wavu. Zlom přišel, když jsem si poprvé na Fuerte sjel swellovou vlnu. To změnilo absolutně můj pohled na windsurfing. Od té doby jsem se snažil každé jaro alespoň na 14 dnů vyrazit někam za vlnami. Dostal jsem se postupně do partičky okolo Bóry a Džiháda, s kterými jsem začal lítat za vlnami na Kapverdy. Když mi v létě Bóra napsal, že se v říjnu chystá na Mauritius, vybavilo se mi opět v mysli, co tenkrát říkal ten kiter – nejlepší waveriding jaký kdy zažil – to chci přece zažít taky! Takže moje odpověď byla krátká a rychlá – jedu taky!

Kudy tam

V průběhu léta se počet členů naší bandičky, která měla letět, postupně měnil. Nakonec se sestava ustálila ve složení Bóra, Džihád, Jirka a já, kluci sebou vzali navíc ještě svůj doprovod a rodinky. Výhodou bylo, že Bóra na Mauritiu nebyl poprvé (ale podruhéJ), což nám ušetřilo spoustu starostí se získáváním informací. Hlavní problém tedy představovalo vyřešení dopravy a ubytování.

Co se dopravy týče, bylo pro nás nejdůležitější vzít si vlastní vybavení, což bych každému doporučil. Na Mauritius se sice přímo v zátoce kde se surfuje, vyskytuje Mistral club, ale půjčování v něm je spojeno s řadou problémů. Především nepočítejte s tím, že byste si půjčili věci bez předešlé rezervace. Kapacita půjčovny je omezená, a proto je třeba si věci zamluvit více jak měsíc dopředu. Ještě větší problém je, kdy vás nechají s půjčenými věcmi jezdit. Na outside reef můžete s věcmi z mistralu jen při zelené vlajce ( ta byla v průběhu našeho pobytu pouhé 2 dny!), pokud visí žlutá, můžete jen na malý reef a pokud červená (byla 4 dny) nepustí vás na vodu vůbec.

Tohle jsme naštěstí všechno věděli a tak jsme se jen snažili najít nejschůdnější variantu jak se na ostrov s naším skromným vybavením dostat. Zvažovali jsme více možností, ale nakonec se jako nejlepší jevila volba letu s Emirates přímo z Prahy. Výhodou bylo, že jsme mohli mít každý 30kg na osobu a neřešily se rozměry. Ani to by nám asi nestačilo, ale zachránil nás doprovod. Ženské části naší výpravy nezbývalo jinak, než aby si v rámci úspěchu naši surferské výpravy, sbalili pro sebe a děti jen to nejnutnější oblečení, a nám tak zbylo dostatek místa pro naše surfové mazlíčkyJ. Nakonec to vycházelo tak, že na každého surfera připadlo 60kg, takže se nám podařilo pobrat i jeden nafukovací paddleboard. Pravdou je, že naše příruční zavazadla vypadala také jako menší bagy (a i podle toho vážila), ale už nám nic nestálo v cestě. Letenky jsme objednávali s předstihem, protože jsme měli zamluvenou vilu a nechtěli jsme riskovat, že nebude v letadle místo. Letělo se s přestupem v Dubaji a komfort při letu byl fakt stoprocentní, nejlepší co jsem zatím zažil (jídlo, místo na nohy, obsluha atd). Let trvá okolo 12 hodin, posunete se ale o pouhá dvě časová pásma. Letenka tam i zpět stála 26 100,-Kč.

Ubytování, jídlo, doprava

Windsurfové spoty se nacházejí na jihozápadě ostrova okolo poloostrovu Le Morne (asi hodinu cesty z letiště). Bezpečně toto místo poznáte podle dech beroucí hory Le Morne Brabant, která tomuto místo propůjčuje magickou atmosféru. Kousek od surfových spotů se nachází hotelový resort, my jsme ale dali přednost pronájmu vlastní vily ve městečku La Gaulette vzdálené asi 10 minut jízdy autem. Výběr bydlení byl čistě v režii Bóry, který měl zkušenost už ze svého minulého pobytu na ostrově, a je třeba ho za něj pochválit. Za 200 EUR na den nám pronajal vilu s 6-ti dvoulůžkovými pokoji, dvěma kuchyněmi, velkou střešní terasou, z které jsme viděli na spoty, a bazénem. Výhodou také bylo, že šlo zajet čtyřkolkou na dvůr, a nemuseli jsme tak vykládat na noc surfy.

Bez čeho se neobejdete, je půjčení auta. S tím není na ostrově problém, nabídka je široká. Půjčení auta vám většinou zprostředkuje majitel vily, kterou si pronajmete (alespoň u nás to tak bylo). Cena se pohybuje kolem 30 EUR na den. Větší problém je však s řízením. Mauritius je bývalá Britská kolonie a kromě golfových hřišť, angličtiny jako oficiálního jazyku a koňských dostihů zde po Britech zůstalo také řízení vlevo. Nebýt Džiháda, který mě neustále upozorňoval, že jedu v protisměru, bych se to asi nikdy nenaučil. Nakonec jsem si po pár dnech na řízení vlevo zvyknul, ale stěrače místo blinkrů a naopak jsem pouštěl špatně až do konce. Nebyl jsem v tom ale sám, když přišla typická mauritijská sprška bylo vidět více aut, kterým začal blikat blinkrJ.

Zatímco na zaplacení ubytování a půjčení auta si v pohodě vystačíte s EUR na běžné fungování je lepší si peníze vyměnit. Především na jídlo u vody je potřebovat budete. Místní měna jsou mauricijské rupie a přepočet je 1EUR=38RUP, 1CZK=1,55. V La Gaulette je několik menších obchodů s jídlem a jedna větší samoobsluha, pokud chcete udělat větší nákup vyplatí se dojet do Tamarinu kde je velký supermarket. Jídlo je zde podobně drahé jako u nás.

Snídaně a večeře jsme si dělali sami a rozhodně jsme nestrádali. Bóra totiž nemá šikovné ruce plastického chirurga jen tak pro nic za nic a je i znamenitým kuchařem. Každý večer jsme si tak pochutnávali na grilovaných rybách všech možných i nemožných druhů, langustách, krevetách a jiných potvorách, které moře nabízí. Všechno koupíte čerstvé od rybářů přímo na pláži za velmi dobrou cenu. Přes den jídlo řešit nemusíte, koupíte si ho u stánku na pláži.

Le Morne – všechno na jednom místě

To kvůli čemu sem poletíte, ale nebude určitě jídlo ale jedny z nejkrásnějších wavových spotů. Největší výhoda Mauriciu, kterou jistě oceníte, je, že se všechny spoty nacházejí na jednom místě. Ušetříte si tak několikahodinové cestování po ostrově strávené hledáním toho nejlepšího místa pro daný den, na Mauriciu se vše nachází v laguně kolem poloostrovu Le Morne. A je třeba říct, že úchvatnější místo pro windsurfing a kiteboarding se snad ani nedá vymyslet. Nad spoty se tyčí hora Le Morne Brabant, která vás okouzlí na první pohled.

Dopoledne tak v klidu dorazíte na pláž, zjistíte kdy je příliv a kdy odliv, nastrojíte věci a jdete jezdit. Když vás přepadne hlad, jen přijedete ke břehu, dojdete pár metrů a v jednom z pojízdných stánků si dáte něco dobrého k jídlu. U mě vedly smažené nudle s kuřecím masem a chilli v přepočtu asi za 60Kč. K tomu si dáte za pár rupii kokos, který vám milý prodavač po vypití profesionálně vydlabe a máte tak ještě další pochoutku na svačinu. S jídlem si můžete sednout do závětří a pozorovat kitery, jak drtí na One Eye. Až načerpáte síly, můžete znovu na vodu. Kdyby vás náhodou nepřesvědčil pohled z pláže, počkejte, až vyjedete na vodu.

Moje maminka mi vždycky říkala, ať dám na první dojem. A jestli mám hodnotit Maurcius, podle svého prvního pohledu na něj z vody, nemůžu ho přirovnat k ničemu jinému než k ráji. Jakmile otočíte v Le Morne první halzu, naskytne se vám teprve pohled na Le Morne Brabant v její plné kráse. Ve chvíli, kdy se mi první pohled na horu naskytl, jsem ještě nesjel na Mauruciu ani jednu vlnu, i tak jsem mu však beznadějně podlehl.

Spoty a na co si dát na nich pozor

V Le Morne se nachází čtyři spoty: Manawa, Little Reef, Chameaux a One Eye. Little Reef je vzdálen asi 300 metrů od břehu a chodí zde vlna do čtyř metrů, která se odvaluje na druhou stranu. Žádny super waveriding si zde nevychutnáte, zato je to ale relativně bezpečná vlna, na které jste na očích ostatním, a pokud se Vám něco stane, rescue boat vás zachrání. One Eye je spotem pro ty nejlepší. Vlny zde nedosahují takové výšky jako na Manawe, ale mají obrovskou sílu. Je tu také velmi mělko a často z vody vykukují korály. Na spotu jezdí především kiteři. Pro diváky je to pěkná podívaná, protože se spot nachází relativně blízko břehu. Chameaux je spot mezi Little Reef a One Eye. Manawa byl tím spotem, kvůli kterému jsme přiletěli, vlna se zde odvaluje na outside reefu, vzdáleném asi dva kilometry od břehu. Vítr je zde slabší, a když chytnete dobrý den, vlny dosahují výšky sedmi metrů.

Bylo by to ale příliš jednoduché, kdyby v tom nebyl žádný háček. Manawa je krásný spot, ale skýtá i řadu nebezpečí. Pokud jezdíte na Manawe, pohybujete se na úplném okraji laguny, jste tedy dva kilometry od břehu, ze kterého vás nikdo nevidí a vedle vás padá jedna obří vlna za druhou. Pokud jsou vlny opravdu velké, zavírá se i celý malý reef a na Manawu tak nedojede ani rescue boat. Spolehnout se pak musíte jen na sebe a na své kamarády. Největší nebezpečí však představují silné proudy. Pokud vám zeslábne vítr, proud vás táhne na oceán, i přesto, že brodíte směrem ke břehu. Chce si to tedy dávat velký pozor, zvlášť pokud je oblačnost. Pokud nad Le Morne přijde dešťový mrak, vítr velmi rychle zeslábne. To jsme poznali na vlastní kůži.

Další věcí, na kterou je třeba si dávat pozor, je odliv. V té chvíli je jen otázka času, než najedete na korál a urazíte si flosnu. Kdy je maximální a kdy minimální stav vody zjistíte každé ráno v Mistral clubu.

Většinu dnů jsme jezdili na Manawe a zažili jsme zde i dny, kdy vlny dosahovaly výšky šesti metrů, jeden den i více. Fotky jsou bohužel z menších vln, protože, jak jsem psal výše, při velkých vlnách se na Manawu nedostane člun.

Za 14 dní jsme zažily snad všechny možné větrné podmínky. Na moje Starboard Evo 80l jsem použil plachty 4.5 m², 5.0 m², 5.3 m², 5.9m². Z toho 5.3 jsem po týdnu odevzdal oceánu. Některé dny by se hodila i menší plachta. 5.9 bych ale sebou určitě doporučil, protože zvlášť na Manawe je větru někdy opravdu málo.

Co dělat když nefouká

Náš pobyt vyšel opravdu parádně. Nejezdili jsme jen tři dny, které jsme využili na cestování po ostrově. I kdybyste byli ale na Mauriciu měsíc, nestačíte prozkoumat všechny z jeho krás. Z toho, co jsme viděli, stojí určitě za zmínku Rochesterské vodopády. Mimo toho, že jsou opravdu krásné, si zde můžete dopřát i trochu adrenalinu. Z vodopádu se dá skákat, je však třeba dávat si pozor na to, abyste skočili do místa, ve kterém je dost hloubky. Vytáhli jsme zde i paddleboard.

Určitě taky doporučuji vyšlápnout si na horu Le Morne Brabant. Mimo to, že cesta sama o sobě stojí za tu námahu, na vrcholku se před vámi rozprostřou všechny Maurcijské spoty jako na dlani.

Z toho, co jsme nestačili navštívit, stojí prý za vidění národní park Black River, koňské dostihy a pro milovníky golfu určitě i místní golfová hřiště. V Le Morne se také nachází potápěčská škola.

Jediné, co na Mauritiu pokulhává, je noční život. Žádné bary poblíž Le Morne nenaleznete. Není tedy nad to, koupit si lahev místního rumu, udělat si dobrou večeři a opít se s přáteli ve Vile. My jsme měli to štěstí, že jsme potkali na Mauritiu Míru se Zuzkou, kteří nám dělali v popíjení společnost:-).

Mauritius byl pro mě jeden z nejhezčích wavových tripu a rozhodně trip, kde jsem jezdil zatím největší vlny. Na Mauritius se určitě brzy vrátím, jestli existuje windsurfový ráj na zemi, je to určitě tam.

Na závěr bych chtěl poděkovat sponzorům, především firmě Oxbow, dále Severne, Starboard, Paddleboardshop.cz a Jerky.

Aloha, někdy na vodě Zímák.

CZE 777 - windsurfing and paddleboarding

čtvrtek 31. května 2012

Projekt Nutcase

středa 23. května 2012

Závodní windsurfing - jaro