Mistrovství světa 2012 – postup do zlaté skupiny a celkové 51. místo

PO TŘECH LETECH SE VRÁTILO MS V NEJRYCHLEJŠÍ COURSE DISCIPLÍNĚ OPĚT DO EVROPY. LETOŠNÍ VRCHOL FORMULOVÉ SEZÓNY HOSTILO KONCEM SRPNA LOTYŠSKÉ MĚSTO LIEPAJA. TUČNÉ PRIZEMONEY PŘILÁKALY NEJLEPŠÍ JEZDCE Z CELÉHO SVĚTA. Z TOP ŠPIČKY CHYBĚL SNAD JEN ANTOINE ALBEAU. ZÁVODU SE ZŮČASTNILO 110 JEZDCŮ Z 25 ZEMÍ ABY PO DOBU JEDNOHO TÝDNE POMĚŘILI SVÉ SCHOPNOSTI NA JEDNOM Z PRO FORMULI NEJNÁROČNĚJÍCH SPOTŮ V EVROPĚ. Z ČESKA SE ZÁVODŮ ZŮČASTNIL MARTIN TOTH, JAKUB ZÍMA, PATRIK HRDINA, LUKÁŠ NEUMANN, HONZA ŠTĚPÁNEK A MARTIN SLADKÝ ZE SLOVENSKA POTOM BRANISLAV DIVINEC.

Volný den odpočinku mez Baltic cupem a MS strávil každý po svém. Zatímco někteří ještě vyrazili trénovat na vodu a ladit do poslední chvíle nastavení materiálu a formu, někteří (včetně mě) věnovali den raději odpočinku. Tento den probíhali taky registrace a tak bylo potřeba nechat si zkontrolovat a podepsat všechen materiál a rozhodnout se které plachty a flosny do závodu přihlásit. Tento den také do Liepaji dorazili všichní zbývající závodníci, včetně top světové špíčky. Celkové pole se tak rozrostlo na 110 závodníků a 12 závodnic.

Můj cíl byl jasný. Chtěl jsem se z dvoudenní kvalifikace probojovat do zlaté skupiny a mít tak možnost bojovat s nejlepšími závodníky v hlavním závodě. Po skončení registrací bylo jasné, že na postup do zlaté skupiny bude potřeba se umístit do 55. místa.  Věděl jsem, že při této konkurenci budu muset podat výkon na hranici mých možností.

Systém závodu na MS funguje tak, že závodníci jsou každý den podle světového žebříčku nasazeni do dvou kvalifikačních skupin. Tyto skupiny se pak na druhý den mění podle průběžných výsledků. Jezdec tak závodí ve své kvalifikační skupině, ale výsledek se mu počítá do celkového pořadí. Každá RZ má tak v kvalifikaci vlastně dva vítěze, stejně tak dva druhé a tak dále. Po 4 RZ se kvalifikace uzavírá a první polovina závodníku postupuje do zlaté skupiny a druhé do stříbrné, ve kterých pak jezdci odjedou celý zbytek závodu. Pokud tedy závodník nepostoupí do zlaté skupiny, bojuje pak už jen o 56. místo a horší a s nejlepšími závodníky se už tak nesetká.

Kvalifikace se celá odjela za relativně slabého větru, což bylo pro mě spíše výhodou. Mezi favority se žádné překvapení nekonalo a všichni si pohlídali postup do zlaté skupiny. Obrovskou kvalitu pole ale dokazoval fakt, že někteří favorité na medailové umístění postupovali až z míst kolem 40. příčky. O dost důležitější,  byla kvalifikace ale pro jezdce pohybující se na rozhraní stříbrné a zlaté skupiny. V prvních kvalifikačních RZ zajížděli naši jezdci místa okolo 25-35 místa ve svých kvalifikačních skupinách. Což ale celkově stačilo na umístění okolo 65 místa a daleko za postupovou hranicí.  Ambice dostat se do zlaté skupiny mělo kolem 70-75 závodníků, z čehož posledních 20 z nich bylo schopno zajíždět podobné výsledky. Aby si některý z nás vybojoval místo ve zlaté skupině bylo jasné, že musí zajet alespoň jednu RZ výrazně líp a při systému jedné škrtačky, tak vylétnou v pořadí výše. Mě se to nakonec podařilo ve třetí RZ kde jsem zajel 16. místo a nakonec jsem tak, z naši výpravy bohužel jako jediný postoupil z 52 místa těsně do zlaté skupiny a získal tím možnost závodit s nejlepšími v hlavním závodě.

Kvalifikace se nakonec díky protestům protáhla na dva dny a na hlavní závod tak zbývali tři závodní dny. Kvalifikace se celá zprůměrovala na jedno pořadí a počítala se jako první RZ do hlavního závodu.

Hned na třetí den závodů slibovala předpověď pekelné podmínky a nikdo z nás, když jsme v noci ulehali, nevěděl co druhý den příjde. Ráno jsem vstal hodinu a půl před startem abych si připravil v klidu všechny věci na start první RZ ve zlaté skupině. Když jsem ale přišel na břeh, začal jsem se modlit, aby nás na vodu vůbec nepustili. Absolutně čístý onshore a vlny balící se po celém moři až na obzor. Nejmenší plachtu do závodu jsem měl přihlášenou 9.8m2  a nedokázal jsem si představit, jak s ní překonám příboj. Start se nakonec odložil, protože závodní komise nebyla schopna v těchto podmínkách ukotvit startovní loď ani bóje. Nakonec se rozhodlo, že stříbrná skupina v těchto podmínkách startovat nebude a se zlatou se bude ještě čekat. Jeden z nejlepších jezdců v těžkých podmínkách australan Sean O'Brien už to nevydržel a pokusil se vyjet na vodu, načež byl půl hodiny nezvěstný nakonec ho příboj s rozlámanými věcmi vyhodil na pláž. Komise nakonec rozhodlo, že z důvodů bezpečnosti se tento den závodit nebude. Zhluboka jsem si oddechnulJ

 

Čtvrtý a pátý den závodu byl vítr o dost slabší okolo šesti m/s. Vlny se ale z minulého dne úplně nesnížily a tak přejet příboj nebylo vůbec jednoduché a o roztrhané plachty a zlomené stěžně nebyla tento den nouze. Zlatá i stříbrná skupina ale odjela v pátek 4 RZ a v sobotu 1RZ a začaly se tak velmi jasně rýsovat výsledky závodu. Já už jsem měl svůj cíl splněný a tak jsem šel do závodu uvolněně a užíval jsem si každou minutu na vodě. Ve zlaté skupině byla úroveň závodníků nad moji úroveň a tak jsem i přes absolutní vypjetí bojoval s posledními deseti závodníky. Nejlépe se mi podařila poslední RZ ve velmi slabém větru kdy jsem obsadil 36 místo. V nabité konkurenci to ale nestačilo na lepší jak 51. celkové pořadí. Tento výsledek ale beru jednoznačně jako úspěch a jeden ze svých nejlépe odjetých závodů.

Výhlašení výsledků proběhlo v sobotu večer v centru města a následoval závěrečný večírek který se protáhl do pozdních ranních hodin. Mistrem světa se stal Ross Williams a mistryní světa Agnieszka Pietrasik. Z našich se na dalších místech nejlépe umístili Patrik hrdina na 64. a Martin Sladký na 65. místě.

Příští rok bude MS hostit San Francisco.

Baltic Cup Lotyšsko a poslední test před mistrovstvím světa

 

Už loni na podzim, když jsem zjistil, že letošní MS ve formuli je v Evropě jsem věděl, že vrcholem letošní sezóny bude právě tato akce. Letos jsem kvůli paddleboardingu a dvou surftripech za vlnami na Cabo a do Maroka na formuli moc nepotrénoval, ale po závodech v Chorvatsku jsem cítil, že mám formu a že by účast na MS nemusela být ostudou. MS bylo letos naplánováno v Lotyšsku v městečku Liepaja, což je místo pro windsurfing jako stvořené.

Na závodech na Baltu jsem byl už před třemi roky a věděl jsem, jak umí být podmínky zde kruté. Při větru kdy se v chorvatsku dělají půlmetrové vlny, jsou v Lotyšsku už třímetrová hovada a ovládnout formulový plovák, tak je skutečná adrenalinová zkouška. Nechtěl jsem ponechat nic náhodě a vyrazil jsem tak na MS pět dní dopředu abych se mohl zúčastnit i přípravného závodu, který byl zároveň součástí Baltic Cupu.



Tyto přípravné závody si většinou nenechá ujít
většina účastníku MS, protože jsou nejlepší přípravou na samotný hlavní závod. Jezdec může otestovat nastavení svého materiálu přímo na místní podmínky a být si tak před hlavním závodem jistý, že je vše jak má být.

Do Baltic Cupu se nakonec přihlásilo 85 závodníku. Ti nejlepší z nejlepších ještě chyběli, ale i tak zde byla nesmírně vysoká úroveň, která se sejde jen na pár závodech ročně.Za tři dny jsme nakonec odjeli 6 RZ ve slabším a středním větru. V těchto podmínkách jsem si věřil a nakonec jsem obsadil 23. místo, což beru jako zatím svůj nejlepší výsledek. Další z Čechů se umístil Patrik Hrdina na 34. místě.

Dnes máme odpočinkový den a od zítra začíná MS. Vrchol letošní sezóny je tady. Cíl je jasný, dostat se do zlaté skupiny…

Paddleboarding na vlně v Krumlově!

Z Chorvatska jsem se vrátil koncem července. Do odjezdu na MS do Lotyšska zbývaly ještě dva týdny a předpověd na vítr v česku byla nulová. Po tom co jsem zařídil v Praze, vše co bylo potřeba, začal jsem přemýšlet o další možnosti prázdninového vyžití.

 Možností bylo více, ale nakonec zvítězila varianta se na několik dní přesunout na jih čech. Parkrát jsme s Rotťákem zařádili na kanále v Českém Vrbném, kde sjíždění kanálu střídaly nekontrolované pády a dlouhé rozplavbyJ Jinak jsme si ale užívali hezkého počasí a sjíždění Vltavy s ostatními vodáky. Cítili jsme, ale že je třeba paddleboarding na Vltavě posunout zase někam dále. Loňský adrenalin ze sjíždění jezů ve stoje už přestal být po pár návštěvách Vltavy a po sjetí slovinské Soči výzvou. 

Nakonec jsme našli, to co jsme hledali na jezu Lyra v Krumlově. I když mi to příšlo jako šílenost, Rotťák se rozhodl napádlovat do jezu ze spodu a ridovat válec. K překvapení nás obou to opravdu šlo.J

 Strávili jsme pak na samotném jezu v Krumlově několik dnů a užívali si paddleboardingu na válci. Můžete kouknout na fotky i video. Brzy se snad ale dostaneme k sestříhání lepšího videa z naší celé akce na Vltavě a v Českém Vrbném. Dříve se ale určitě můžete těšit na video ze Soči na kterém už pracujeme.

Aloha Zímák