středa 14. listopadu 2012

Video - listopadový surfing a paddleboarding na vlně v Krumlově.

První víkend v listopadu nás překvapil slunečným počasím. I když teplota už nebyla nejpříznivější a voda byla vskutku ledová, rozhodli jsme se využít situace a vyzkoušet nový model 2013 red paddleboardu na vlny. Dvě hodiny jsme si užívali podzimního ridingu a zakončili tím letošní paddleboardovou sezónu na českých řekách.

Více akcí z paddleboardingu na www.paddleboardshop.cz nebo na facebookovém profilu "Paddleboarding CZ"

Za video díky Tomášovi Hájkovi.

středa 24. října 2012

Windsurfing Mauritius volume II - Le Morne opět nezklamalo.



Jako každý říjen i letos jsem vyrazil po konci závodní sezóny na dva týdny za windsurfingem na vlnách. 




Původně bylo v plánu vyrazit tento rok na měsíc na Havajské ostrovy,  kde jsem ještě nebyl a doplnit si tak surferské vzdělání. 




Z nedostatku času mého a mých kamarádu jsme ale nakonec vsadili na jistotu a vyrazili jako loni na podzim na Mauritius.




Jelikož jsem psal článek o Mauritiu už loni viz http://www.cze777.blogspot.cz/2012/05/mauritius-dobyti-raje-ve-windsurfing.html
asi nemá smysl se o něm více rozepisovat. Vlny i vítr nám vyšly letos úplně parádně.




Z letošní akce na Mauritiu bude i video. Materiálu na stříhání je spousta, jen je potřeba si najít čas:-)




Za fotky děkuju Martě a Martě:-)

Aloha Zímák

pondělí 1. října 2012

Video - paddleboarding na Soče!

Trvalo to sice pár měsíců, ale konečně se nám podařílo najít si čas a sestříhat množství záběrů, které jsme natočili v červnu na Slovinské řece Soča (viz. http://www.cze777.blogspot.cz/2012/08/paddleboarding-na-soce.html) . Doufáme, že se Vám video bude líbit;) 


více o našich paddleboardových akcích na stránkách www.paddleboardshop.cz

za sestříhání videa velké díky Jardovi Boučkovi.

pátek 31. srpna 2012

Mistrovství světa 2012 – postup do zlaté skupiny a celkové 51. místo


PO TŘECH LETECH SE VRÁTILO MS V NEJRYCHLEJŠÍ COURSE DISCIPLÍNĚ OPĚT DO EVROPY. LETOŠNÍ VRCHOL FORMULOVÉ SEZÓNY HOSTILO KONCEM SRPNA LOTYŠSKÉ MĚSTO LIEPAJA. TUČNÉ PRIZEMONEY PŘILÁKALY NEJLEPŠÍ JEZDCE Z CELÉHO SVĚTA. Z TOP ŠPIČKY CHYBĚL SNAD JEN ANTOINE ALBEAU. ZÁVODU SE ZŮČASTNILO 110 JEZDCŮ Z 25 ZEMÍ ABY PO DOBU JEDNOHO TÝDNE POMĚŘILI SVÉ SCHOPNOSTI NA JEDNOM Z PRO FORMULI NEJNÁROČNĚJÍCH SPOTŮ V EVROPĚ. Z ČESKA SE ZÁVODŮ ZŮČASTNIL MARTIN TOTH, JAKUB ZÍMA, PATRIK HRDINA, LUKÁŠ NEUMANN, HONZA ŠTĚPÁNEK A MARTIN SLADKÝ ZE SLOVENSKA POTOM BRANISLAV DIVINEC.


Volný den odpočinku mez Baltic cupem a MS strávil každý po svém. Zatímco někteří ještě vyrazili trénovat na vodu a ladit do poslední chvíle nastavení materiálu a formu, někteří (včetně mě) věnovali den raději odpočinku. Tento den probíhali taky registrace a tak bylo potřeba nechat si zkontrolovat a podepsat všechen materiál a rozhodnout se které plachty a flosny do závodu přihlásit. Tento den také do Liepaji dorazili všichní zbývající závodníci, včetně top světové špíčky. Celkové pole se tak rozrostlo na 110 závodníků a 12 závodnic.

Můj cíl byl jasný. Chtěl jsem se z dvoudenní kvalifikace probojovat do zlaté skupiny a mít tak možnost bojovat s nejlepšími závodníky v hlavním závodě. Po skončení registrací bylo jasné, že na postup do zlaté skupiny bude potřeba se umístit do 55. místa.  Věděl jsem, že při této konkurenci budu muset podat výkon na hranici mých možností.

Systém závodu na MS funguje tak, že závodníci jsou každý den podle světového žebříčku nasazeni do dvou kvalifikačních skupin. Tyto skupiny se pak na druhý den mění podle průběžných výsledků. Jezdec tak závodí ve své kvalifikační skupině, ale výsledek se mu počítá do celkového pořadí. Každá RZ má tak v kvalifikaci vlastně dva vítěze, stejně tak dva druhé a tak dále. Po 4 RZ se kvalifikace uzavírá a první polovina závodníku postupuje do zlaté skupiny a druhé do stříbrné, ve kterých pak jezdci odjedou celý zbytek závodu. Pokud tedy závodník nepostoupí do zlaté skupiny, bojuje pak už jen o 56. místo a horší a s nejlepšími závodníky se už tak nesetká.

Kvalifikace se celá odjela za relativně slabého větru, což bylo pro mě spíše výhodou. Mezi favority se žádné překvapení nekonalo a všichni si pohlídali postup do zlaté skupiny. Obrovskou kvalitu pole ale dokazoval fakt, že někteří favorité na medailové umístění postupovali až z míst kolem 40. příčky. O dost důležitější,  byla kvalifikace ale pro jezdce pohybující se na rozhraní stříbrné a zlaté skupiny. V prvních kvalifikačních RZ zajížděli naši jezdci místa okolo 25-35 místa ve svých kvalifikačních skupinách. Což ale celkově stačilo na umístění okolo 65 místa a daleko za postupovou hranicí.  Ambice dostat se do zlaté skupiny mělo kolem 70-75 závodníků, z čehož posledních 20 z nich bylo schopno zajíždět podobné výsledky. Aby si některý z nás vybojoval místo ve zlaté skupině bylo jasné, že musí zajet alespoň jednu RZ výrazně líp a při systému jedné škrtačky, tak vylétnou v pořadí výše. Mě se to nakonec podařilo ve třetí RZ kde jsem zajel 16. místo a nakonec jsem tak, z naši výpravy bohužel jako jediný postoupil z 52 místa těsně do zlaté skupiny a získal tím možnost závodit s nejlepšími v hlavním závodě.


Kvalifikace se nakonec díky protestům protáhla na dva dny a na hlavní závod tak zbývali tři závodní dny. Kvalifikace se celá zprůměrovala na jedno pořadí a počítala se jako první RZ do hlavního závodu.
Hned na třetí den závodů slibovala předpověď pekelné podmínky a nikdo z nás, když jsme v noci ulehali, nevěděl co druhý den příjde. Ráno jsem vstal hodinu a půl před startem abych si připravil v klidu všechny věci na start první RZ ve zlaté skupině. Když jsem ale přišel na břeh, začal jsem se modlit, aby nás na vodu vůbec nepustili. Absolutně čístý onshore a vlny balící se po celém moři až na obzor. Nejmenší plachtu do závodu jsem měl přihlášenou 9.8m2  a nedokázal jsem si představit, jak s ní překonám příboj. Start se nakonec odložil, protože závodní komise nebyla schopna v těchto podmínkách ukotvit startovní loď ani bóje. Nakonec se rozhodlo, že stříbrná skupina v těchto podmínkách startovat nebude a se zlatou se bude ještě čekat. Jeden z nejlepších jezdců v těžkých podmínkách australan Sean O'Brien už to nevydržel a pokusil se vyjet na vodu, načež byl půl hodiny nezvěstný nakonec ho příboj s rozlámanými věcmi vyhodil na pláž. Komise nakonec rozhodlo, že z důvodů bezpečnosti se tento den závodit nebude. Zhluboka jsem si oddechnulJ

 
Čtvrtý a pátý den závodu byl vítr o dost slabší okolo šesti m/s. Vlny se ale z minulého dne úplně nesnížily a tak přejet příboj nebylo vůbec jednoduché a o roztrhané plachty a zlomené stěžně nebyla tento den nouze. Zlatá i stříbrná skupina ale odjela v pátek 4 RZ a v sobotu 1RZ a začaly se tak velmi jasně rýsovat výsledky závodu. Já už jsem měl svůj cíl splněný a tak jsem šel do závodu uvolněně a užíval jsem si každou minutu na vodě. Ve zlaté skupině byla úroveň závodníků nad moji úroveň a tak jsem i přes absolutní vypjetí bojoval s posledními deseti závodníky. Nejlépe se mi podařila poslední RZ ve velmi slabém větru kdy jsem obsadil 36 místo. V nabité konkurenci to ale nestačilo na lepší jak 51. celkové pořadí. Tento výsledek ale beru jednoznačně jako úspěch a jeden ze svých nejlépe odjetých závodů.





Výhlašení výsledků proběhlo v sobotu večer v centru města a následoval závěrečný večírek který se protáhl do pozdních ranních hodin. Mistrem světa se stal Ross Williams a mistryní světa Agnieszka Pietrasik. Z našich se na dalších místech nejlépe umístili Patrik hrdina na 64. a Martin Sladký na 65. místě.

Příští rok bude MS hostit San Francisco.

pondělí 20. srpna 2012

Baltic Cup Lotyšsko a poslední test před mistrovstvím světa


Už loni na podzim, když jsem zjistil, že letošní MS ve formuli je v Evropě jsem věděl, že vrcholem letošní sezóny bude právě tato akce. Letos jsem kvůli paddleboardingu a dvou surftripech za vlnami na Cabo a do Maroka na formuli moc nepotrénoval, ale po závodech v Chorvatsku jsem cítil, že mám formu a že by účast na MS nemusela být ostudou. MS bylo letos naplánováno v Lotyšsku v městečku Liepaja, což je místo pro windsurfing jako stvořené.

Na závodech na Baltu jsem byl už před třemi roky a věděl jsem, jak umí být podmínky zde kruté. Při větru kdy se v chorvatsku dělají půlmetrové vlny, jsou v Lotyšsku už třímetrová hovada a ovládnout formulový plovák, tak je skutečná adrenalinová zkouška. Nechtěl jsem ponechat nic náhodě a vyrazil jsem tak na MS pět dní dopředu abych se mohl zúčastnit i přípravného závodu, který byl zároveň součástí Baltic Cupu.



Tyto přípravné závody si většinou nenechá ujít
většina účastníku MS, protože jsou nejlepší přípravou na samotný hlavní závod. Jezdec může otestovat nastavení svého materiálu přímo na místní podmínky a být si tak před hlavním závodem jistý, že je vše jak má být.






Do Baltic Cupu se nakonec přihlásilo 85 závodníku. Ti nejlepší z nejlepších ještě chyběli, ale i tak zde byla nesmírně vysoká úroveň, která se sejde jen na pár závodech ročně.Za tři dny jsme nakonec odjeli 6 RZ ve slabším a středním větru. V těchto podmínkách jsem si věřil a nakonec jsem obsadil 23. místo, což beru jako zatím svůj nejlepší výsledek. Další z Čechů se umístil Patrik Hrdina na 34. místě.




















Dnes máme odpočinkový den a od zítra začíná MS. Vrchol letošní sezóny je tady. Cíl je jasný, dostat se do zlaté skupiny…

úterý 14. srpna 2012

Paddleboarding na vlně v Krumlově!



Z Chorvatska jsem se vrátil koncem července. Do odjezdu na MS do Lotyšska zbývaly ještě dva týdny a předpověd na vítr v česku byla nulová. Po tom co jsem zařídil v Praze, vše co bylo potřeba, začal jsem přemýšlet o další možnosti prázdninového vyžití.

 Možností bylo více, ale nakonec zvítězila varianta se na několik dní přesunout na jih čech. Parkrát jsme s Rotťákem zařádili na kanále v Českém Vrbném, kde sjíždění kanálu střídaly nekontrolované pády a dlouhé rozplavbyJ Jinak jsme si ale užívali hezkého počasí a sjíždění Vltavy s ostatními vodáky. Cítili jsme, ale že je třeba paddleboarding na Vltavě posunout zase někam dále. Loňský adrenalin ze sjíždění jezů ve stoje už přestal být po pár návštěvách Vltavy a po sjetí slovinské Soči výzvou. 
Nakonec jsme našli, to co jsme hledali na jezu Lyra v Krumlově. I když mi to příšlo jako šílenost, Rotťák se rozhodl napádlovat do jezu ze spodu a ridovat válec. K překvapení nás obou to opravdu šlo.J



 Strávili jsme pak na samotném jezu v Krumlově několik dnů a užívali si paddleboardingu na válci. Můžete kouknout na fotky i video. Brzy se snad ale dostaneme k sestříhání lepšího videa z naší celé akce na Vltavě a v Českém Vrbném. Dříve se ale určitě můžete těšit na video ze Soči na kterém už pracujeme.



Aloha Zímák

úterý 31. července 2012

Evropský pohár v Chorvatsku - Formula windsurfing



Začátkem července jsem odjel trénovat na pár dní na Gardu a pak se přesunul na jih Chorvatska na poloostrov Peljesac, kde se  ve Viganji v polovině července konal Evropský pohár ve třídě Formule. Jedná se o pětidenní závody, na které jezdím už několik let. Teprve poslední dva roky byl ale závod zahrnut do Evropského poháru, čímž se výrazně zvedla úroveň závodu


Letos byl závod velmi dobře obsazen, když nechyběli ani 4 závodníci ze světově top desítky. V nabité konkurenci se mi nakonec podařilo vybojovat 8. místo z 50 závodníků. Závod ve Viganji byl také posledním velkým závodem kde jsem se účastnil před mistrovstvím světa, na které se chystám v druhé polovině srpna.


Ve Viganji se také společně s Formulovými závody odjel větrně vydařený závod ve třídě slalom. Zde jsem obsadil 5. místo z 50 závodníků. Slalom ale nebyl součástí evropského poháru. Video z finále jedné z eliminací můžete shlédnout zde.



Výsledky Formula:

Výsledky slalom:

Když zrovna ve Viganji nefoukalo, tak jsme hledali jiný způsob zábavy jak trávit volný čas. Mimo jiné jsme také zkoušeli paddleboarding za vlnou od člunu. Byla dostatečně velká, že se dala ridovat i bez lana. Video zde.:-)








úterý 3. července 2012

Paddleboarding Veltrusy



První červencovou neděli jsme zamířili už poněkolikáté potrénovat naše paddleboardové schopnosti na slalomový kanál ve Veltrusech. Ten se zdá být pro paddleboarding jako stvořený. Mimo to, že správce je nám tam nakloněn, nám kanál také nabízí spostu možností ke sportovnímu vyžití.








 První část kanálu je lehčí a tak zde můžou trénovat závěsy a přejezdy proudů i méně zkušení paddleboardisté. Ti odvážnější a zkušenější se pak můžou pustit na celý kanál, který se nám už podařilo několikrát bez pádu sjet.  Dole se nachází vlna, která lze při dobrém stavu vody surfovat..










více fotek můžete nalézt na facebooku na profilu "paddleboarding CZ"

sobota 30. června 2012

Paddleboarding na Soče!







Video z akce zde

Od Vltavy na Soču

Jelikož se nám odlet na surf trip do Maroka o týden posunul, přemýšleli jsme, co bychom mohli druhý červnový víkend podniknout. Předpověď na vítr nebyla nijak lákavá a tak jsme přemýšleli spíš o nějakém tripu s paddleboardy. Od jara loňského roku, kdy se nám nafukovací paddleboardy dostali poprvé do rukou, jsme na nich vyzkoušeli prakticky všechno, co v ČR jde. Sjeli jsme na nich několikrát Vltavu, Ohři a i jiné menší řeky, které naše domovina nabízí a vyzkoušeli jsme několikrát kanál v Troji a ve Veltrusech. Díky paddleboardingu jsme se taky dostali k partě českých extremních kajakářů. Byli jsme fascinovaní jejich fotkami z divokých řek z celého světa, z vodopádů a několikametrových válců, které na kajaku sjíždějí. Věděli jsme, že něco takového na paddleboardu nikdy sjet nepůjde, ale chtěli jsme zažít něco víc než umělé kanály v česku. Shodou okolností se nám před tímto druhým červnovým víkendem ozval kajakář Honza Musil s nabídkou, že jedou s partičkou na Soču a jestli se nechceme na paddleboardech přidat. O Paddleboardingu na Soče jsme už delší dobu přemýšleli, ale měli jsme z této řeky velký respekt. Přece jenom s divokou vodou jako surfaři nemáme žádné extra zkušenosti a věděli jsme, že v sifonech na Soči se utopilo už několik kajakářů. Když jsme ale měli najednou možnost využít supportu takových kajakářů jako je Muska nebo Honza Kolář, neváhali jsme ani chvíli. Ve čtvrtek odpoledne jsme s Rotťákem naházeli do auta paddleboardy a spacáky a vyrazili směr Slovinsko. K večeru jsme se ještě zastavili na nově zrekonstruovaném slalomovém kanále v Českém Vrbném, otestovali naší paddleboardovou formu a v nočních hodinách jsme dorazili za kajakářskou partičkou na Soču.


Outfit jsme nepodcenili

Soča pramení v Julských Alpách a protéká Slovinskem a Itálii. Pro vodáky je zajímavý horní tok blízko městečka Bovec. Pokud Torbole je městečko, které žije windsurfingem pak Bovec žije vodáctvím. Každé auto zde má na střeše nosiče na kajaky a na hlavní ulici se nachází jedna prodejna s vodáckým vybavením vedle druhé. My jsme bydleli ve vodáckém kempu přímo na soutoku Soči a Korytnice. Odtud jsme pak každý den vyráželi na jednotlivé úseky. Na Soči se nachází několik úseků různých obtížností. My jsme na řece strávili tři dny a jeli horní úsek Soči až k soutoku s Korytnicí, řeku Korytnici a dvakrát úsek Soči ze Srpenice do Trnova.

Ikdyž odjezd na Soču byl dost hektický a na rychlo (jel jsem na Soču rovnou ze školy, kde jsem dělal zkoušku), snažili jsme se přípravu nepodcenit. Spadnout na Soče a projet část řeky bez paddleboardu v proudu mezi kameny není totiž vůbec bezbolestná záležitostJ Řeka je průzračně čistá, ale pramení vysoko v horách a tak má jen pár stupňů, je třeba se tedy dobře obléknout jak proti zimě, tak proti nárazům o kameny. Nás outfit vypadal spíš, jako kdybychom se chystali na rytířské souboje než na padlování na řece. Já jsem pod svůj neopren narval brnění na lyže a honza si vzal rovnou brnění na motocross. Chraniče na kolena, lokty, helmy, botičky a vesta byly také samozřejmostí. Byli jsme tedy připraveni vrhnout se do toho.

Paddleboarding na Soče

Po krátkém spánku jsme dali snídani a vyrazili na horní tok. Rozhodnutí jet na Soču a odjezd z Prahy proběhl tak rychle, že až cestou k hornímu toku jsem si začal uvědomovat, pro co jsme se to vlastně rozhodli. Jako absolutní vodáčtí amatéři jsme se rozhodli, sjet na něčem co vypadá jako nafukovací matrace Soču.


 Když jsme dorazili k hornímu toku a viděl jsem ,jakou má řeka sílu, řekl jsem si, že jsme se úplně zbláznili. Jestli tohle přežijeme ve zdraví a odletíme do Maroka tak to bude zázrak. Navenek jsme samozřejmě ale nemohli dát nic znát, takže usměv od ucha k uchu a začali jsme foukat naše boardy. Na prvním úseku Soča ještě není tak široká a často proud protéká jen mezi velkými balvany, kam se musí člověk přesně trefit, aby nechytil flosnou. Rozhodně jsme se tedy nenudili a pádlovali o sto šest, abychom vždycky trefili tu správnou stopu. Tu nám zkušeně najížděli naši kajakáři. Když měl člověk pár vteřin klidu, kochal se krásou řeky. Nádherně průzračná řeka, která chvíli protéká lesem, chvíli mezi skálami, klikatí se zleva doprava a za každou zatáčkou na vás čeká nová paddleboardová výzva. Byli jsme úplně nadšení a užívali jsme si každou chvilku. Byli jsme překvapení, co všechno jsme schopní na paddleboardu ustát. Pády sice byly, ale vůbec jich nebylo tolik, kolik jsme si mysleli. Na prvním úseku se taky nachází asi 200m dlouhá soutěska, řeka zde je široká tak sotva dva metry a teče velkou rychlostí mezi 15 metrů vysokými skalnatými stěnami. Zde se vyskytl první problém. Soutěsku jsme chtěli za každou cenu jet, nechtěli jsme se o takový zážitek nechat ochudit. Nájezd do soutěsky byl ale na nás příliš těžký. Byly tam silné válce a nebezpečí, že pokud bychom spadli, proud by nás natlačil pod skálu a nepustil. Rozhodli jsme se tedy, že do soutěsky naskáčeme těsně za tímto místem. Skála se zde teprve zvedala a tak jsme skákali asi ze dvou metrů. Adrenalin rozhodně nechyběl. První jsem se odrazil já, za mnou hned Rotťák a na závěr Muska. Fotka z toho vypadá skoro jako sekvenční fotoJ



Další den jsme pak jeli Korytnici, která byla na paddleboard dost na hraně, protože jsme často škrtali flosničkami. Bohužel jsme zde také utopili jedno gopro, na kterém byl mimo jiné náskok do soutěsky. Odpoledne a další den jsme pak jeli prostřední úsek Soči, kde už je řeka více široká. Zde se nám stala i jediná nepříjemná příhoda našeho výletu. Při přejíždění proudu jsem spadl z paddlebordu v místě, kde se řeka rozdělovala na dva proudy. Měli jsme jet tím vlevo ale proud mě bez paddleboardu natáhl doprava a natlačil mě pod podemletý balvan, kde mě několik vteřin držel, naštěstí se mi ho ale poté podařilo podplavat a všechno dobře dopadlo. Po pár minutách odpočinku jsme pak pokračovali dál.





Večírky a jiné aktivity

Mimo kajakingu, raftingu a paddleboardigu okolí Soči nabízí i jiné možnosti vyžití. Viděli jsme zde hodně cyklistů a je zde také velké množství ferrat. Co jsme si ale vyzkoušeli na vlastní kůži a co nás nadchlo byl kanonying. Vzali jsme na sebe jenom neopreny a helmy a s průvodcem v podobě Honzy Koláře jsme šlapali asi půl hodiny do kopce podél horského potoku, který stékal po skalách a ústil kdesi do Soči. Cestou dolu jsme pak šli korytem potoka a po zadku jezdili dolů vodopády. Skála je díky potoku tak hladká že jedete (padáte) jak po skluzavce. Poslední vodopád zvaný Raketa měl 16 metrů a to už byl pořádný adrenalinJ
Večery jsme trávili v kempu s naší partičkou, s kytarou a pořádnou zásobou alkoholu. Hned první večer jsme pochopili, že padat na řece se nevyplácí. Byli jsme zasvěcení do kajakářského zvyku, že za každé převrácení, kdy kajakář vyplave z kajaku, musí večer vypít panáka ze své neoprenové boty. Jelikož my jsme měli pádu, kdy jsme museli vyplavat z našeho paddleboardu bezpočet a asi bychom se upili k smrti a procedili naše neoprenky skrz na skrz, byl nám počet panáku redukován jen na paddleboardistu co měl pádů nejvíc. Roťták tak ochutnal své nové neoprenkyJ
Na Soče jsme si užili tři parádní dny. Odjížděli jsme plní zážitků a nových zkušeností. Zjistili jsme, že lidé co se točí kolem divoké vody, jsou stejně fajn parta lidí jako surfeři a doufáme, že nás zase někdy někam vytáhnou. Protože, řeky typu Soča se bez supportu zkušených kajakářů jezdit na paddleboardu nedají.



Více z tohoto ale i jiných paddleboardových tripů najdete na facebooku na profilu "Paddleboarding CZ".
Aloha Zímák

čtvrtek 28. června 2012

Morocco – windsurfing pod mešitou



Proč maroko

Jelikož letošní mistrovství republiky ve slalomu na Tenerife bylo z organizačních důvodů na poslední chvíli zrušeno, přemýšleli jsme jak bychom mohli volný čas využít. Nakonec zvítězila touha po vlnách a tak padla volba na Maroko. Konkrétně na Moulay Bouzerktoun. Letěli jsme v sestavě já, Rotťák a Lukáš. Na místě jsme pak potkali ještě windsurfem Michala a Karla.




Moulay
 

 O Moulay samotném i o windsurfingu zde už toho bylo napsáno spousty a tak jen v krátkosti. Moulay je vesnička asi 30 km severně od Essaouiry a patří k největrnějším místům v Maroku. Proslavena je hlavně jako home spot wavového jezdce Boujmaa Guilloula. Díky tomu je přímo v Moulay i dobře vybavená starboard/severne půjčovna.



Kudy tam

Náš odlet jsme řešili dost na rychlo a protože nikdo z nás v Maroku nikdy nebyl, snažili jsme se sehnat co nejvíc informací od našich kamarádů. Nakonec jsme letěli z Berlina do Agadíru se společností Condor. Letenku tam i zpět jsme sehnali za 180 EUR, plus dalších 100 EUR (za obě cesty) za naše winsurfové vybavení (30kg). Já si sebou bral Starboard Evo 80l a plachty severne 4.5, 5.0, 5.3. Jak se později ukázalo, stačilo vzít jen 4.5 J
V Agadiru je potřeba si půjčit auto protože Moulay je vzdáleno ještě 200 km. Půjčení auta nás stalo okolo 30 EUR na den. 200km dlouhá cesta trvá asi 4 hodiny.

Ubytování a jídlo


Jsou dvě možnosti bydlení a to buď přímo v Moulay nebo v Essaouire. My preferovali bydlet přímo na spotu a tak jsme vsadili na Moulay. Po přijezdu jsme obešli pár domu. Nabídka byla široká, od místnosti 1x2 metry s matrací o šírce 50 cm až po ubytování u Itala s televizí a evropským záchodem. My nakonec zvolili střední cestu a vybrali si ubytování u Ibrahima (rozhodla terasa v závětří, kde se dalo relaxovat a nabírat síly na další ježdění). Ubytování včetně snídaně a večeře nás příšlo na 14 EUR na den. <a title="Ubytování v Moulay Bouzerktoun" href="http://moulay-bouzerktoun.info/accommodation-in-morocco-el-mouja-surf-house/" target="_blank">Ubytování v Moulay Bouzerktoun</a> si lze také domluvit s Abderezaqem prostřednictvím webu <a title="El Mouja House" href="http://moulay-bouzerktoun.info/" target="_blank">El Mouja House</a> (v arabštině dům vln). Oběd jsme si kupovali podle chuti a nálady vždy u jiného majitele místních „ubytoven“. Většinou to byla nějaká bageta nebo místní tradiční jídlo tajine.




Windsurfing

Velkou výhodou bydlení v Moulay bylo, že jsme byli pořád u spotu a viděli jsme, jak se mění příliv a odliv a jak klesá a zesiluje vítr. Hned několik dnů se nám totiž stalo, že bylo možné jezdit jen pár hodin ráno, vítr odpoledne pak tak zesílil, že nešla ujet ani 4.0 (natož moje 4.5J ).





Co se windsurfingu týče, měl jsem od Moulay velké očekávání, protože spousta mých kamarádů mi o něm básnila. Musím říct, že co se waveridingu týče tak mě Moulay za můj týdenní pobyt trochu zklamalo. Vlny okolo 3 metrů jsme měli jen dva dny. Jinak byla vlna okolo 1,5-2 metru bez větší síly. Místo ridingu jsme se tak uchýlily ke skokům ke kterým je Moulay jako stvořené. Inspirací jsou pak pro vás místní jezdci, kteří házejí salta v před i vzad na každé druhé vlně.







 Moulay je místo kde se vám zastaví čas. Jste tam jen vy, moře vítr a pár rozestavěných domů. Maroko je země se zvláštní atmosférou a určitě stojí za to ho navštívit.




Více fotek na http://www.surfmagazin.sk/windsurfing/clanok/601/report-particka-okolo-jakuba-zimu-v-maroku

Aloha Zímák