Paddleboarding na Soče!

Video z akce zde

Od Vltavy na Soču

Jelikož se nám odlet na surf trip do Maroka o týden posunul, přemýšleli jsme, co bychom mohli druhý červnový víkend podniknout. Předpověď na vítr nebyla nijak lákavá a tak jsme přemýšleli spíš o nějakém tripu s paddleboardy. Od jara loňského roku, kdy se nám nafukovací paddleboardy dostali poprvé do rukou, jsme na nich vyzkoušeli prakticky všechno, co v ČR jde. Sjeli jsme na nich několikrát Vltavu, Ohři a i jiné menší řeky, které naše domovina nabízí a vyzkoušeli jsme několikrát kanál v Troji a ve Veltrusech. Díky paddleboardingu jsme se taky dostali k partě českých extremních kajakářů. Byli jsme fascinovaní jejich fotkami z divokých řek z celého světa, z vodopádů a několikametrových válců, které na kajaku sjíždějí. Věděli jsme, že něco takového na paddleboardu nikdy sjet nepůjde, ale chtěli jsme zažít něco víc než umělé kanály v česku. Shodou okolností se nám před tímto druhým červnovým víkendem ozval kajakář Honza Musil s nabídkou, že jedou s partičkou na Soču a jestli se nechceme na paddleboardech přidat. O Paddleboardingu na Soče jsme už delší dobu přemýšleli, ale měli jsme z této řeky velký respekt. Přece jenom s divokou vodou jako surfaři nemáme žádné extra zkušenosti a věděli jsme, že v sifonech na Soči se utopilo už několik kajakářů. Když jsme ale měli najednou možnost využít supportu takových kajakářů jako je Muska nebo Honza Kolář, neváhali jsme ani chvíli. Ve čtvrtek odpoledne jsme s Rotťákem naházeli do auta paddleboardy a spacáky a vyrazili směr Slovinsko. K večeru jsme se ještě zastavili na nově zrekonstruovaném slalomovém kanále v Českém Vrbném, otestovali naší paddleboardovou formu a v nočních hodinách jsme dorazili za kajakářskou partičkou na Soču.

Outfit jsme nepodcenili

Soča pramení v Julských Alpách a protéká Slovinskem a Itálii. Pro vodáky je zajímavý horní tok blízko městečka Bovec. Pokud Torbole je městečko, které žije windsurfingem pak Bovec žije vodáctvím. Každé auto zde má na střeše nosiče na kajaky a na hlavní ulici se nachází jedna prodejna s vodáckým vybavením vedle druhé. My jsme bydleli ve vodáckém kempu přímo na soutoku Soči a Korytnice. Odtud jsme pak každý den vyráželi na jednotlivé úseky. Na Soči se nachází několik úseků různých obtížností. My jsme na řece strávili tři dny a jeli horní úsek Soči až k soutoku s Korytnicí, řeku Korytnici a dvakrát úsek Soči ze Srpenice do Trnova.

Ikdyž odjezd na Soču byl dost hektický a na rychlo (jel jsem na Soču rovnou ze školy, kde jsem dělal zkoušku), snažili jsme se přípravu nepodcenit. Spadnout na Soče a projet část řeky bez paddleboardu v proudu mezi kameny není totiž vůbec bezbolestná záležitostJ Řeka je průzračně čistá, ale pramení vysoko v horách a tak má jen pár stupňů, je třeba se tedy dobře obléknout jak proti zimě, tak proti nárazům o kameny. Nás outfit vypadal spíš, jako kdybychom se chystali na rytířské souboje než na padlování na řece. Já jsem pod svůj neopren narval brnění na lyže a honza si vzal rovnou brnění na motocross. Chraniče na kolena, lokty, helmy, botičky a vesta byly také samozřejmostí. Byli jsme tedy připraveni vrhnout se do toho.

Paddleboarding na Soče

Po krátkém spánku jsme dali snídani a vyrazili na horní tok. Rozhodnutí jet na Soču a odjezd z Prahy proběhl tak rychle, že až cestou k hornímu toku jsem si začal uvědomovat, pro co jsme se to vlastně rozhodli. Jako absolutní vodáčtí amatéři jsme se rozhodli, sjet na něčem co vypadá jako nafukovací matrace Soču.

 Když jsme dorazili k hornímu toku a viděl jsem ,jakou má řeka sílu, řekl jsem si, že jsme se úplně zbláznili. Jestli tohle přežijeme ve zdraví a odletíme do Maroka tak to bude zázrak. Navenek jsme samozřejmě ale nemohli dát nic znát, takže usměv od ucha k uchu a začali jsme foukat naše boardy. Na prvním úseku Soča ještě není tak široká a často proud protéká jen mezi velkými balvany, kam se musí člověk přesně trefit, aby nechytil flosnou. Rozhodně jsme se tedy nenudili a pádlovali o sto šest, abychom vždycky trefili tu správnou stopu. Tu nám zkušeně najížděli naši kajakáři. Když měl člověk pár vteřin klidu, kochal se krásou řeky. Nádherně průzračná řeka, která chvíli protéká lesem, chvíli mezi skálami, klikatí se zleva doprava a za každou zatáčkou na vás čeká nová paddleboardová výzva. Byli jsme úplně nadšení a užívali jsme si každou chvilku. Byli jsme překvapení, co všechno jsme schopní na paddleboardu ustát. Pády sice byly, ale vůbec jich nebylo tolik, kolik jsme si mysleli. Na prvním úseku se taky nachází asi 200m dlouhá soutěska, řeka zde je široká tak sotva dva metry a teče velkou rychlostí mezi 15 metrů vysokými skalnatými stěnami. Zde se vyskytl první problém. Soutěsku jsme chtěli za každou cenu jet, nechtěli jsme se o takový zážitek nechat ochudit. Nájezd do soutěsky byl ale na nás příliš těžký. Byly tam silné válce a nebezpečí, že pokud bychom spadli, proud by nás natlačil pod skálu a nepustil. Rozhodli jsme se tedy, že do soutěsky naskáčeme těsně za tímto místem. Skála se zde teprve zvedala a tak jsme skákali asi ze dvou metrů. Adrenalin rozhodně nechyběl. První jsem se odrazil já, za mnou hned Rotťák a na závěr Muska. Fotka z toho vypadá skoro jako sekvenční fotoJ

Další den jsme pak jeli Korytnici, která byla na paddleboard dost na hraně, protože jsme často škrtali flosničkami. Bohužel jsme zde také utopili jedno gopro, na kterém byl mimo jiné náskok do soutěsky. Odpoledne a další den jsme pak jeli prostřední úsek Soči, kde už je řeka více široká. Zde se nám stala i jediná nepříjemná příhoda našeho výletu. Při přejíždění proudu jsem spadl z paddlebordu v místě, kde se řeka rozdělovala na dva proudy. Měli jsme jet tím vlevo ale proud mě bez paddleboardu natáhl doprava a natlačil mě pod podemletý balvan, kde mě několik vteřin držel, naštěstí se mi ho ale poté podařilo podplavat a všechno dobře dopadlo. Po pár minutách odpočinku jsme pak pokračovali dál.

Večírky a jiné aktivity

Mimo kajakingu, raftingu a paddleboardigu okolí Soči nabízí i jiné možnosti vyžití. Viděli jsme zde hodně cyklistů a je zde také velké množství ferrat. Co jsme si ale vyzkoušeli na vlastní kůži a co nás nadchlo byl kanonying. Vzali jsme na sebe jenom neopreny a helmy a s průvodcem v podobě Honzy Koláře jsme šlapali asi půl hodiny do kopce podél horského potoku, který stékal po skalách a ústil kdesi do Soči. Cestou dolu jsme pak šli korytem potoka a po zadku jezdili dolů vodopády. Skála je díky potoku tak hladká že jedete (padáte) jak po skluzavce. Poslední vodopád zvaný Raketa měl 16 metrů a to už byl pořádný adrenalinJ

Večery jsme trávili v kempu s naší partičkou, s kytarou a pořádnou zásobou alkoholu. Hned první večer jsme pochopili, že padat na řece se nevyplácí. Byli jsme zasvěcení do kajakářského zvyku, že za každé převrácení, kdy kajakář vyplave z kajaku, musí večer vypít panáka ze své neoprenové boty. Jelikož my jsme měli pádu, kdy jsme museli vyplavat z našeho paddleboardu bezpočet a asi bychom se upili k smrti a procedili naše neoprenky skrz na skrz, byl nám počet panáku redukován jen na paddleboardistu co měl pádů nejvíc. Roťták tak ochutnal své nové neoprenkyJ

Na Soče jsme si užili tři parádní dny. Odjížděli jsme plní zážitků a nových zkušeností. Zjistili jsme, že lidé co se točí kolem divoké vody, jsou stejně fajn parta lidí jako surfeři a doufáme, že nás zase někdy někam vytáhnou. Protože, řeky typu Soča se bez supportu zkušených kajakářů jezdit na paddleboardu nedají.

Více z tohoto ale i jiných paddleboardových tripů najdete na facebooku na profilu "Paddleboarding CZ".

Aloha Zímák