Cabo Verde 2012
Zdolání Secret spotu
článek pro surfmagazin.sk
Už to
skoro vypadalo, že se na Cabo letos nepodívám. Partička se nebyla schopná
shodnout na společném termínu a všichni jsme byli časově vytížení, ať už kvůli
práci nebo škole. Nakonec nás ale už více jak tříměsíční absťák po vlnách,
slunci a větru donutil pokusit se s tím něco udělat a podařilo se nám shodnout
na posledním týdnu v únoru, takže už nám nic nebránilo vyrazit. Bylo to
moje třetí Cabo, tentokrát však ve značně pozměněném složení. Letos to byla
čistě pánská akce, bohužel ale bez Bóry (který letos vyměnil Cabo za Australii)
a Džiháda (který jel na Cabo o týden dříve). Z původní partičky jsem tak
zůstal já, Lukáš, Slaďoch a Honza Štěpánek, a
také jsme přibrali Cabo nováčky
Patrika, Máru a hlavně mého parťáka z Oxbow teamu Rotťáka. Byli jsme tedy
v plné síle a připraveni na nové zážitky.
Protože
letos jsme jeli na Cabo pouze na týden, bylo hodně důležité, aby nám dobře
vyšly podmínky. Vzhledem k předodletovému
stresu a dohánění všeho možného i nemožného, neměl nikdo z nás čas
vyhlížet předpověď, takže jsme vše začali řešit až noc před odletem. Větrná
předpověď vypadala velmi dobře, ale i tak jsme se domluvili, že si pro jistotu
vezmeme slalomové hračky. Můj bag tedy obsahoval Evo 80l s plachtami 4,5 –
5,9m2 na wave a i-sonic 111l s plachtou 7,8m2 na slalom a vážil okolo
100kg. Podobně na tom byli i ostatní.
Co se
ubytování tyče, váhali jsme letos mezi pronajmutím vlastní vily a hotelem.
Nakonec jsme z pohodlnosti zvolili hotel a z cenových důvodů hotel
Belorizonte s polopenzí (s letenkou 22tis na týden). Musím říct, že po
předešlých dvou pobytech v hotelu Farol jsem byl z Belorizonte trochu
zklamaný, hlavně co se týkalo jídla. Výhodou naopak bylo snadné uskladnění
windsurf vybavení, které jsme jen z korby auta hodily za plot vedle
recepce. Auto 4×4 je na Cabo nezbytností. Letos jsme potřebovali dvě a
s jejich sháněním nám pomohl Michal z windsurf centra (Caboverde
adventura). Vypadá to, že cena pronajmutí auta je každým rokem dražší a dražší
a letos to vycházelo na 65EUR/auto na den. Na obědy jsme pak většinou jezdili
k Angulovi a nebo na gril do windsurf centra.
Ale
teď k tomu nejdůležitějšímu a to surfování na Cabo! Moje předchozí dvě
návštěvy Cabo byly ve znamení velkých vln, kdy na Ponta Pretě denně chodili
vlny k šesti metrům a my si užívali vlny přes tři metry na spotech Canoa a
Caleta Funda. Letos po příletu zavládlo lehké zklamání. Zatímco vítr byl parádní,
vlny prakticky nula. Jak jsme se později dozvěděli, vypadalo to tak na Cabo
skoro celý únor. Vůbec se mi tomu nechtělo věřit, nevěděl jsem, že moře na Cabo
umí být i tak klidné. Nezbývalo nám než neřešit, co bylo, a doufat, že nám
přece jen ukáže svou sílu.
První
den jsme zvolili pro rozježdění Ponta Pretu – proč ne, když odevzdat materiál,
tak hned první denJ.
Preta byla ale tentokrát slabší než je obvyklé s vlnami do tří metrů. Bylo
by to asi i docela hezké svezení, kdyby na vodě nebylo okolo 20ti kiterů, kteří
kradli jednu vlnu za druhou. Druhý den se tedy naše partička rozdělila, část
šla opět bojovat s kitery na Pretu a druhá dala přednost skokům na Shark
Bay. Pořád jsme ale nezažili ten waveriding, kvůli kterému jsme přijeli. Třetí
den nám tedy nezbylo než se jet podívat na spoty na severu ostrova – Secret spot
a Alibaba, které jsem sice znal už z minulých let, nikdy jsem však na nich
nejezdil.
Tato
cesta na sever se vyplatila a Secret spot se stal alfou a omegou našeho
zájezdu. Tady jsme našli to, co jsme hledali – vlny. Secret spot se nachází za
horou Monte Leo. Vlna se
zde jezdí levou nohou dopředu a často se zavře na konci celá, surfer pak musí
dojet skoro až na břeh a znovu přejet celý shorebreak. Vlny pak končí na
kamenech, takže je třeba dávat si velký pozor. Je zde taky relativně silný
proud, který táhne směrem na moře. Tento spot je tedy spíše obtížnější, jak se
také ukázaloJ.
Třetí den jsme vyrazili na Secret všichni. Já, Patrik a Lukáš jsme si užili nádherný
den plný krásně sjetých vln. Vítr je zde hodně offshore a tak je výjezd kvůli
vysokému břehu dost bez větru a přes silný shorebreak, kdy člověk musí překonat
tak tři vlny než je v klidu. O pračky tak nebyla nouze a užili jsme si
jich všichni dostatek. Nejhůř ale dopadli Rotťák s Honzou Štěpánkem,
kterým vlny vzaly na břeh hračky a oni pak v proudu a shorebreaku plavali
20 minut na břeh. S kyslíkovým dluhem pak leželi přes hodinu vyčerpaní na
břehu. Secret tedy skýtá i pár nebezpečí. Pokud ale člověk zachová klidnou
hlavu a dodrží základní pravidla, nemůže se mu toho moc stát. Základ je
nesnažit se plavat mimo vlny. Proud je příliš silný a člověk se akorát vyčerpá.
Ač to nezní zrovna lákavě, jedinou záchranou je vybrat si dvě velké vlny, do
nich rychle zakraulovat a nechat se semlít na břeh. Není to sice nic
příjemného, zvlášť kvůli kamenitému dnu, ale je to jediný způsob, jak proud
překonat a vyhnout se velkým problémům. Tahle taktika se mi několikrát letos na
secretu vyplatilaJ. Případné
bolesti z odřenin večer rychle ustanou po pár panácích havany
v Calema baru.
Další
dny už nám vítr na Secret nepřál, a tak jsme jezdili na Canoa a Shark Bay,
poslední den jsme pak dali slalomovou session přímo před hotelem.
Letošní
Cabo tak opět nezklamalo a doufám, že všechno klapne a příští rok se tam znovu
vrátíme. Stojí to totiž za to!
Závěrem bych chtěl
poděkovat sponzorům – firmě OXBOW (http://www.sportkoncept.cz/oxbow),
SEVERNE, STARBOARD, PADDLEBOARDSHOP.CZ a JERKY za jejich podporu.
nebo
nebo
Aloha, někdy na vodě.
Zímák.
Žádné komentáře:
Okomentovat