Závodní windsurfing - jaro

Letošní windsurf závodní sezóna už je v plném proudu a ze zatím třech letošních odjetých závodů se mi podařilo obsadit 1., 2. a 4. místo.

28.-29-dubna - Český pohár - Slalom - Nové Mlýny

Sunshine, 30°C a vítr o síle 30knotů. To není počasí na Havajských ostrovech, ale podmínky které nám windsurfařský bůh seslal na slalomové závody, které se konaly poslední dubnový víkend na Nových Mlýnech. Byl to první závod českého poháru v této sezóně a tak se na něj sjela celá česká slalomová špička. Celkový počet závodníků byl 28 a předpověď silného větru slibovala dramatický závod. V sobotu začal závod zlehka a první 4 eliminace jsme odjeli ve středně silném větru. Odpoledne jsme pak přidali ještě dvě už v o dost silnějším větru. Po prvním dni jsme si s Roťákem vedli výborně a drželi jsme druhé a třetí místo v nabité konkurenci za bezchybně jezdícím Tomem Malinou. V neděli bylo již od rána jasné, že se budeme jezdit malá prkna a plachty. Vítr byl velmi silný už ráno a postupem celého dne stále sílil. Všichni ale byli namotivovaní a výsledky vyrovnané.  Nikdo nechtěl nikomu nechat nic zadarmo a tak nebyla nouze o dramatické srážky na bojkách nebo pády v plné rychlosti. V neděli se tak odjelo dalších 8 eliminací.

Díky vyrovnaným jízdám ve všech heatech se mi povedlo s náskokem vybojovat 2. místo na prvním letošním českém poháru ve slalomu. Dramatický boj o třetí místo absolvoval Rotťak ale nakonec se umístil v nabité konkurenci 6.

3.-6.5. Český pohár - Formula - Lago di Garda - Itálie

Po prvním letošním českém poháru ve slalomu na Nových Mlýnech, jsme vyrazili do Itálie kde se měl na jezeře Lago di Garda odehrát první letošní český pohár ve třídě Formule. Přijeli jsme s Honzou na závody o dva dny dříve a byla to dobrá volba. Krásné počasí a silný vítr nám umožnil otestovat nová prkna a poladit formu. 

K velké smůle se v pátek večer nad Gardou zatáhlo a pršelo až do neděle. Jak známo, když na Gardě prší tak nefouká a tak se první Formulové závody letos neodjely.

12.-13.5. Závody Formule - Bezdrev

Po zahraničních neodjetých závodech nás čekal oddechový závod na Bezdrevu. Normálně bychom se zde asi nesešli ani tak v hojném počtu. Závody ale organizoval kamarád Karel Lavický, kterému se letos podařilo nominovat na Olympijské hry a tak brali všichni účast na akci jako oslavení této radostné události. V sobotu nám poryvový vítr dovolil odjet i dvě rozjíždky, které jsem obě dvě vyhrál vždy těsně před Karlem.

19.-20.5. - Český pohár - Formule - Nové Mlýny

Skoro po měsíci jsme se vrátili na místo činu aby jsme si to rozdali tentokrát v kurz závodu na formulích. Vzhledem k tomu, že závod na Gardě se neodjel jednalo se o první český pohár. Sešlo se nás přes 30 závodníků a opět ze špičky nikdo nechyběl. Vítr nám tentokrát přál a to v neděli. Na dvě rozjížďky jsem si vzal dokonce i menší plachtu, což se ale neukázalo v poryvovém větru jako dobrý tah. Závody byly neskutečně vyrovnáne o čemž svědčí i to že každá  8mi rozjížděk znala jiného vítěze (mě se podařila vyhrát 2.RZ). Nakonec jsem obsadil 4. místo.

2.-3.6. - Český pohár - Formule - Rozkoš

První víkend v červenci se sešlo18 formulářů aby si to rozdali v dalším díle českého poháru, tentokrát na Rozkoši. Vítr nám přál hlavně v sobotu kdy jsme odjeli v relativně silném větru 6 rozjížděk. Závody byly o to obtížnější, že start byl na druhé straně loděnice a tak závodníci neměli mezi RZ možnost měnit plachtu. Vsadil jsem tak na jistotu a celé závody odjezdil s plachtou 11m2. V závodě dominoval Milan Kir a s přehledem obsadil první místo. Já jsem si to nakonec neúspěšně rozdal v těsném souboji s Patrikem Hrdinou o místo druhé a skončil nakonec třetí.

co bude dál?

Teď mě čeká několik závodů na paddleboardech a. poté mezi zkouškami odlétam na vlny do Maroka. V červenci se přesouvám do Chorvatska, kde mě čeká evropský pohár ve třídě formule. Vrcholem letošní sezóny pak bude srpnové mistrovství světa v Lotyšsku.

Mauritius - dobytí ráje, ve windsurfing magazínu

Článek o našem surfovém výletu na ostrov Mauritus vyšel ve druhém letošním čísle časopisu Windsurfer (2/2012), zde si ho můžete přečíst v nezkrácené podobě.

MAURITIUS - DOBYTÍ RÁJE

ŘÍJEN BÝVÁ MĚSÍCEM, KDY NA MĚ PŘICHÁZÍ PODZIMNÍ DEPRESE. LÉTO JE ZA NÁMI, KAZÍ SE POČASÍ A VE ŠKOLE PO MĚ VYŽADUJÍ STUDIJNÍ AKTIVITU. NENÍ JINÉ MOŽNOSTI NEŽ JEŠTĚ NAPOSLED V ROCE NA DVA TÝDNY VYRAZIT ZA SLUNCEM, VĚTREM A VLNAMI. TENTO ROK JSME SI PRO PODZIMNÍ WAVE TRIP VYBRALI OSTROV MAURITIUS A VOLBA TO NEBYLA VŮBEC ŠPATNÁ. MAURITIUS SE NACHÁZÍ V INDICKÉM OCEÁNU A OD ČERVNA DO ŘÍJNA SE DÍKY VELKÝM VLNÁM A SILNÉMU VĚTRU STÁVÁ OBLÍBENOU DESTINACÍ WINDSURFERŮ A KITERŮ.

Z Nechranic až na Mauritius

Poprvé jsem o Mauritiu jako o ráji milovníků větru a vln slyšel před šesti lety. S nadšením mi o něm povídal jeden kiter. Popisoval, čím ho Mauritius uchvátil. Zelený ostrov s krásnými plážemi, lemovanými palmami, místo se zvláštním vnitřním kouzlem. Ale hlavně o něm mluvil jako o místu, kde jsou velké hladké vlny a teplá průzračná voda, jako o spotu, kde zažil ten nejlepší waveriding. Když nad tím zpětně přemýšlím, vůbec jsem tenkrát nechápal, co mi ten kiter říkal. Bylo mi 16 let a začínal jsem závodit na formuli a slalomu. Myslel jsem si, že nejlepší pocit je, když se člověk prohání přehulený na slalomáku po rovné vodě na Nechranicích nebo v Chorvatsku. Neznal jsem pojmy jako sideshore, nebo onshore (proč to rozlišovat, vždyť na Nechranicích fouká pořád onshoreJ ). Nevěděl jsem, kde leží Mauritius a ani mě nenapadlo, že bych se tam mohl někdy podívat. Nenapadlo mě to, ale i tak mi zůstala slova toho kitera v paměti.

Od té doby se toho hodně změnilo. I když mě závodní windsurfing, vždycky bavil a stálé mě naplňuje, začal jsem postupně poznávat kouzlo wavu. Zlom přišel, když jsem si poprvé na Fuerte sjel swellovou vlnu. To změnilo absolutně můj pohled na windsurfing. Od té doby jsem se snažil každé jaro alespoň na 14 dnů vyrazit někam za vlnami. Dostal jsem se postupně do partičky okolo Bóry a Džiháda, s kterými jsem začal lítat za vlnami na Kapverdy. Když mi v létě Bóra napsal, že se v říjnu chystá na Mauritius, vybavilo se mi opět v mysli, co tenkrát říkal ten kiter – nejlepší waveriding jaký kdy zažil – to chci přece zažít taky! Takže moje odpověď byla krátká a rychlá – jedu taky!

Kudy tam

V průběhu léta se počet členů naší bandičky, která měla letět, postupně měnil. Nakonec se sestava ustálila ve složení Bóra, Džihád, Jirka a já, kluci sebou vzali navíc ještě svůj doprovod a rodinky. Výhodou bylo, že Bóra na Mauritiu nebyl poprvé (ale podruhéJ), což nám ušetřilo spoustu starostí se získáváním informací. Hlavní problém tedy představovalo vyřešení dopravy a ubytování.

Co se dopravy týče, bylo pro nás nejdůležitější vzít si vlastní vybavení, což bych každému doporučil. Na Mauritius se sice přímo v zátoce kde se surfuje, vyskytuje Mistral club, ale půjčování v něm je spojeno s řadou problémů. Především nepočítejte s tím, že byste si půjčili věci bez předešlé rezervace. Kapacita půjčovny je omezená, a proto je třeba si věci zamluvit více jak měsíc dopředu. Ještě větší problém je, kdy vás nechají s půjčenými věcmi jezdit. Na outside reef můžete s věcmi z mistralu jen při zelené vlajce ( ta byla v průběhu našeho pobytu pouhé 2 dny!), pokud visí žlutá, můžete jen na malý reef a pokud červená (byla 4 dny) nepustí vás na vodu vůbec.

Tohle jsme naštěstí všechno věděli a tak jsme se jen snažili najít nejschůdnější variantu jak se na ostrov s naším skromným vybavením dostat. Zvažovali jsme více možností, ale nakonec se jako nejlepší jevila volba letu s Emirates přímo z Prahy. Výhodou bylo, že jsme mohli mít každý  30kg na osobu a neřešily se rozměry. Ani to by nám asi nestačilo, ale zachránil nás doprovod.  Ženské části naší výpravy nezbývalo jinak, než aby si v rámci úspěchu naši surferské výpravy, sbalili pro sebe a děti jen to nejnutnější oblečení, a nám tak zbylo dostatek místa pro naše surfové mazlíčkyJ. Nakonec to vycházelo tak, že na každého surfera připadlo 60kg, takže se nám podařilo pobrat i jeden nafukovací paddleboard. Pravdou je, že naše příruční zavazadla vypadala také jako menší bagy (a i podle toho vážila), ale už nám nic nestálo v cestě. Letenky jsme objednávali s předstihem, protože jsme měli zamluvenou vilu a nechtěli jsme riskovat, že nebude v letadle místo. Letělo se s přestupem v Dubaji a komfort při letu byl fakt stoprocentní, nejlepší co jsem zatím zažil (jídlo, místo na nohy, obsluha atd). Let trvá okolo 12 hodin, posunete se ale o pouhá dvě časová pásma. Letenka tam i zpět stála 26 100,-Kč.

Ubytování, jídlo, doprava

Windsurfové spoty se nacházejí na jihozápadě ostrova okolo poloostrovu Le Morne (asi hodinu cesty z letiště). Bezpečně toto místo poznáte podle dech beroucí hory Le Morne Brabant, která tomuto místo propůjčuje magickou atmosféru. Kousek od surfových spotů se nachází hotelový resort, my jsme ale dali přednost pronájmu vlastní vily ve městečku La Gaulette vzdálené asi 10 minut jízdy autem. Výběr bydlení byl čistě v režii Bóry, který měl zkušenost už ze svého minulého pobytu na ostrově, a je třeba ho za něj pochválit. Za 200 EUR na den nám pronajal vilu s 6-ti dvoulůžkovými pokoji, dvěma kuchyněmi, velkou střešní terasou, z které jsme viděli na spoty, a bazénem. Výhodou také bylo, že šlo zajet čtyřkolkou na dvůr, a nemuseli jsme tak vykládat na noc surfy.

Bez čeho se neobejdete, je půjčení auta. S tím není na ostrově problém, nabídka je široká. Půjčení auta vám většinou zprostředkuje majitel vily, kterou si pronajmete (alespoň u nás to tak bylo). Cena se pohybuje kolem 30 EUR na den. Větší problém je však s řízením. Mauritius je bývalá Britská kolonie a kromě golfových hřišť, angličtiny jako oficiálního jazyku a koňských dostihů zde po Britech zůstalo také řízení vlevo. Nebýt Džiháda, který mě neustále upozorňoval, že jedu v protisměru, bych se to asi nikdy nenaučil. Nakonec jsem si po pár dnech na řízení vlevo zvyknul, ale stěrače místo blinkrů a naopak jsem pouštěl špatně až do konce. Nebyl jsem v tom ale sám, když přišla typická mauritijská sprška bylo vidět více aut, kterým začal blikat blinkrJ.

Zatímco na zaplacení ubytování a půjčení auta si v pohodě vystačíte s EUR na běžné fungování je lepší si peníze vyměnit. Především na jídlo u vody je potřebovat budete. Místní měna jsou mauricijské rupie a přepočet je 1EUR=38RUP, 1CZK=1,55. V La Gaulette je několik menších obchodů s jídlem a jedna větší samoobsluha, pokud chcete udělat větší nákup vyplatí se dojet do Tamarinu kde je velký supermarket. Jídlo je zde podobně drahé jako u nás.

Snídaně a večeře jsme si dělali sami a rozhodně jsme nestrádali. Bóra totiž nemá šikovné ruce plastického chirurga jen tak pro nic za nic a je i znamenitým kuchařem. Každý večer jsme si tak pochutnávali na grilovaných rybách všech možných i nemožných druhů, langustách, krevetách a jiných potvorách, které moře nabízí. Všechno koupíte čerstvé od rybářů přímo na pláži za velmi dobrou cenu. Přes den jídlo řešit nemusíte, koupíte si ho u stánku na pláži.

Le Morne – všechno na jednom místě

To kvůli čemu sem poletíte, ale nebude určitě jídlo ale jedny z nejkrásnějších wavových spotů. Největší výhoda Mauriciu, kterou jistě oceníte, je, že se všechny spoty nacházejí na jednom místě. Ušetříte si tak několikahodinové cestování po ostrově strávené hledáním toho nejlepšího místa pro daný den, na Mauriciu se vše nachází v laguně kolem poloostrovu Le Morne. A je třeba říct, že úchvatnější místo pro windsurfing a kiteboarding se snad ani nedá vymyslet. Nad spoty se tyčí hora Le Morne Brabant, která vás okouzlí na první pohled.

Dopoledne tak v klidu dorazíte na pláž, zjistíte kdy je příliv a kdy odliv, nastrojíte věci a jdete jezdit. Když vás přepadne hlad, jen přijedete ke břehu, dojdete pár metrů a v jednom z pojízdných stánků si dáte něco dobrého k jídlu. U mě vedly smažené nudle s kuřecím masem a chilli v přepočtu asi za 60Kč. K tomu si dáte za pár rupii kokos, který vám milý prodavač po vypití profesionálně vydlabe a máte tak ještě další pochoutku na svačinu. S jídlem si můžete sednout do závětří a pozorovat kitery, jak drtí na One Eye. Až načerpáte síly, můžete znovu na vodu. Kdyby vás náhodou nepřesvědčil pohled z pláže, počkejte, až vyjedete na vodu.

Moje maminka mi vždycky říkala, ať dám na první dojem. A jestli mám hodnotit Maurcius, podle svého prvního pohledu na něj z vody, nemůžu ho přirovnat k ničemu jinému než k ráji.  Jakmile otočíte v Le Morne první halzu, naskytne se vám teprve pohled na Le Morne Brabant v její plné kráse. Ve chvíli, kdy se mi první pohled na horu naskytl, jsem ještě nesjel na Mauruciu ani jednu vlnu, i tak jsem mu však beznadějně podlehl.

Spoty a na co si dát na nich pozor

V Le Morne se nachází čtyři spoty: Manawa, Little Reef, Chameaux a One Eye. Little Reef je vzdálen asi 300 metrů od břehu a chodí zde vlna do čtyř metrů, která se odvaluje na druhou stranu. Žádny super waveriding si zde nevychutnáte, zato je to ale relativně bezpečná vlna, na které jste na očích ostatním, a pokud se Vám něco stane, rescue boat vás zachrání. One Eye je spotem pro ty nejlepší. Vlny zde nedosahují takové výšky jako na Manawe, ale mají obrovskou sílu. Je tu také velmi mělko a často z vody vykukují korály. Na spotu jezdí především kiteři. Pro diváky je to pěkná podívaná, protože se spot nachází relativně blízko břehu. Chameaux je spot mezi Little Reef a One Eye. Manawa byl tím spotem, kvůli kterému jsme přiletěli, vlna se zde odvaluje na outside reefu, vzdáleném asi dva kilometry od břehu. Vítr je zde slabší, a když chytnete dobrý den, vlny dosahují výšky sedmi metrů.

Bylo by to ale příliš jednoduché, kdyby v tom nebyl žádný háček. Manawa je krásný spot, ale skýtá i řadu nebezpečí. Pokud jezdíte na Manawe, pohybujete se na úplném okraji laguny, jste tedy dva kilometry od břehu, ze kterého vás nikdo nevidí a vedle vás padá jedna obří vlna za druhou. Pokud jsou vlny opravdu velké, zavírá se i celý malý reef a na Manawu tak nedojede ani rescue boat. Spolehnout se pak musíte jen na sebe a na své kamarády. Největší nebezpečí však představují silné proudy. Pokud vám zeslábne vítr, proud vás táhne na oceán, i přesto, že brodíte směrem ke břehu. Chce si to tedy dávat velký pozor, zvlášť pokud je oblačnost. Pokud nad Le Morne přijde dešťový mrak, vítr velmi rychle zeslábne. To jsme poznali na vlastní kůži.

Další věcí, na kterou je třeba si dávat pozor, je odliv. V té chvíli je jen otázka času, než najedete na korál a urazíte si flosnu. Kdy je maximální a kdy minimální stav vody zjistíte každé ráno v Mistral clubu.

Většinu dnů jsme jezdili na Manawe a zažili jsme zde i dny, kdy vlny dosahovaly výšky šesti metrů, jeden den i více. Fotky jsou bohužel z menších vln, protože, jak jsem psal výše, při velkých vlnách se na Manawu nedostane člun. 

Za 14 dní jsme zažily snad všechny možné větrné podmínky. Na moje Starboard Evo 80l  jsem použil plachty 4.5 m², 5.0 m², 5.3 m², 5.9m². Z toho 5.3 jsem po týdnu odevzdal oceánu. Některé dny by se hodila i menší plachta. 5.9 bych ale sebou určitě doporučil, protože zvlášť na Manawe je větru někdy opravdu málo.

Co dělat když nefouká

Náš pobyt vyšel opravdu parádně. Nejezdili jsme jen tři dny, které jsme využili na cestování po ostrově. I kdybyste byli ale na Mauriciu měsíc, nestačíte prozkoumat všechny z jeho krás. Z toho, co jsme viděli, stojí určitě za zmínku Rochesterské vodopády. Mimo toho, že jsou opravdu krásné, si zde můžete dopřát i trochu adrenalinu. Z vodopádu se dá skákat, je však třeba dávat si pozor na to, abyste skočili do místa, ve kterém je dost hloubky. Vytáhli jsme zde i paddleboard.

Určitě taky doporučuji vyšlápnout si na horu Le Morne Brabant. Mimo to, že cesta sama o sobě stojí za tu námahu, na vrcholku se před vámi rozprostřou všechny Maurcijské spoty jako na dlani.

Z toho, co jsme nestačili navštívit, stojí prý za vidění národní park Black River, koňské dostihy a pro milovníky golfu určitě i místní golfová hřiště. V Le Morne se také nachází potápěčská škola.

Jediné, co na Mauritiu pokulhává, je noční život. Žádné bary poblíž Le Morne nenaleznete. Není tedy nad to, koupit si lahev místního rumu, udělat si dobrou večeři a opít se s přáteli ve Vile. My jsme měli to štěstí, že jsme potkali na Mauritiu Míru se Zuzkou, kteří nám dělali v popíjení společnost:-).

Mauritius byl pro mě jeden z nejhezčích wavových tripu  a rozhodně trip, kde jsem jezdil zatím největší vlny. Na Mauritius se určitě brzy vrátím, jestli existuje windsurfový ráj na zemi, je to určitě tam.

Na závěr bych chtěl poděkovat sponzorům, především firmě Oxbow, dále Severne, Starboard, Paddleboardshop.cz a Jerky.

Aloha, někdy na vodě Zímák.

Surfing na Cabo Verde 2

Cabo Verde 2012

Zdolání Secret spotu

článek pro surfmagazin.sk

Už to skoro vypadalo, že se na Cabo letos nepodívám. Partička se nebyla schopná shodnout na společném termínu a všichni jsme byli časově vytížení, ať už kvůli práci nebo škole. Nakonec nás ale už více jak tříměsíční absťák po vlnách, slunci a větru donutil pokusit se s tím něco udělat a podařilo se nám shodnout na posledním týdnu v únoru, takže už nám nic nebránilo vyrazit. Bylo to moje třetí Cabo, tentokrát však ve značně pozměněném složení. Letos to byla čistě pánská akce, bohužel ale bez Bóry (který letos vyměnil Cabo za Australii) a Džiháda (který jel na Cabo o týden dříve). Z původní partičky jsem tak zůstal já, Lukáš, Slaďoch a Honza Štěpánek, a  také jsme přibrali  Cabo nováčky Patrika, Máru a hlavně mého parťáka z Oxbow teamu Rotťáka. Byli jsme tedy v plné síle a připraveni na nové zážitky.

Protože letos jsme jeli na Cabo pouze na týden, bylo hodně důležité, aby nám dobře vyšly podmínky. Vzhledem k předodletovému  stresu a dohánění všeho možného i nemožného, neměl nikdo z nás čas vyhlížet předpověď, takže jsme vše začali řešit až noc před odletem. Větrná předpověď vypadala velmi dobře, ale i tak jsme se domluvili, že si pro jistotu vezmeme slalomové hračky. Můj bag tedy obsahoval Evo 80l s plachtami 4,5 – 5,9m2 na wave a i-sonic 111l s plachtou 7,8m2 na slalom a vážil okolo 100kg. Podobně na tom byli i ostatní.

Co se ubytování tyče, váhali jsme letos mezi pronajmutím vlastní vily a hotelem. Nakonec jsme z pohodlnosti zvolili hotel a z cenových důvodů hotel Belorizonte s polopenzí (s letenkou 22tis na týden). Musím říct, že po předešlých dvou pobytech v hotelu Farol jsem byl z Belorizonte trochu zklamaný, hlavně co se týkalo jídla. Výhodou naopak bylo snadné uskladnění windsurf vybavení, které jsme jen z korby auta hodily za plot vedle recepce. Auto 4×4 je na Cabo nezbytností. Letos jsme potřebovali dvě a s jejich sháněním nám pomohl Michal z windsurf centra (Caboverde adventura). Vypadá to, že cena pronajmutí auta je každým rokem dražší a dražší a letos to vycházelo na 65EUR/auto na den. Na obědy jsme pak většinou jezdili k Angulovi a nebo na gril do windsurf centra.

Ale teď k tomu nejdůležitějšímu a to surfování na Cabo! Moje předchozí dvě návštěvy Cabo byly ve znamení velkých vln, kdy na Ponta Pretě denně chodili vlny k šesti metrům a my si užívali vlny přes tři metry na spotech Canoa a Caleta Funda. Letos po příletu zavládlo lehké zklamání. Zatímco vítr byl parádní, vlny prakticky nula. Jak jsme se později dozvěděli, vypadalo to tak na Cabo skoro celý únor. Vůbec se mi tomu nechtělo věřit, nevěděl jsem, že moře na Cabo umí být i tak klidné. Nezbývalo nám než neřešit, co bylo, a doufat, že nám přece jen ukáže svou sílu.

První den jsme zvolili pro rozježdění Ponta Pretu – proč ne, když odevzdat materiál, tak hned první denJ. Preta byla ale tentokrát slabší než je obvyklé s vlnami do tří metrů. Bylo by to asi i docela hezké svezení, kdyby na vodě nebylo okolo 20ti kiterů, kteří kradli jednu vlnu za druhou. Druhý den se tedy naše partička rozdělila, část šla opět bojovat s kitery na Pretu a druhá dala přednost skokům na Shark Bay. Pořád jsme ale nezažili ten waveriding, kvůli kterému jsme přijeli. Třetí den nám tedy nezbylo než se jet podívat na spoty na severu ostrova – Secret spot a Alibaba, které jsem sice znal už z minulých let, nikdy jsem však na nich nejezdil.

Tato cesta na sever se vyplatila a Secret spot se stal alfou a omegou našeho zájezdu. Tady jsme našli to, co jsme hledali – vlny. Secret spot se nachází za horou Monte Leo. Vlna se zde jezdí levou nohou dopředu a často se zavře na konci celá, surfer pak musí dojet skoro až na břeh a znovu přejet celý shorebreak. Vlny pak končí na kamenech, takže je třeba dávat si velký pozor. Je zde taky relativně silný proud, který táhne směrem na moře. Tento spot je tedy spíše obtížnější, jak se také ukázaloJ. Třetí den jsme vyrazili na Secret všichni. Já, Patrik a Lukáš jsme si užili nádherný den plný krásně sjetých vln. Vítr je zde hodně offshore a tak je výjezd kvůli vysokému břehu dost bez větru a přes silný shorebreak, kdy člověk musí překonat tak tři vlny než je v klidu. O pračky tak nebyla nouze a užili jsme si jich všichni dostatek. Nejhůř ale dopadli Rotťák s Honzou Štěpánkem, kterým vlny vzaly na břeh hračky a oni pak v proudu a shorebreaku plavali 20 minut na břeh. S kyslíkovým dluhem pak leželi přes hodinu vyčerpaní na břehu. Secret tedy skýtá i pár nebezpečí. Pokud ale člověk zachová klidnou hlavu a dodrží základní pravidla, nemůže se mu toho moc stát. Základ je nesnažit se plavat mimo vlny. Proud je příliš silný a člověk se akorát vyčerpá. Ač to nezní zrovna lákavě, jedinou záchranou je vybrat si dvě velké vlny, do nich rychle zakraulovat a nechat se semlít na břeh. Není to sice nic příjemného, zvlášť kvůli kamenitému dnu, ale je to jediný způsob, jak proud překonat a vyhnout se velkým problémům. Tahle taktika se mi několikrát letos na secretu vyplatilaJ. Případné bolesti z odřenin večer rychle ustanou po pár panácích havany v Calema baru.

Big day ale přišel čtvrtý den, kdy jsme na Secret už vyrazili jen já, Patrik a Lukáš. Zbytek partičky, částečně i kvůli vzpomínkám z předešlého dne, dal přednost bezpečnějšímu spotu Canoa, kde taky zažili hezký den. My co jsme ale zvolili Secret, jsme zažili perfektní den, i když rozhodně nebyl bez problémů a praček. Já osobně jsem zlomil stěžeň, flosnu a několik spír na mé oblíbené 5,3. Byli jsme ale odměněni nádhernými vlnami dosahující výšky stěžně. Vlny chodily jedna za druhou, zavíraly se a musely se tak dojet až na břeh. Znamenalo to tedy vybrodit přes několik vln, hned si chytit vlnu, na ní si užít okolo pěti cutbacků, pak rychle ujet pěně, otočit, a to celé znova. Do toho občas nějaká ta pračka a rozplavba, což znamenalo, že jsem si musel každou hodinu dát deset minut přestávku, protože už jsem skoro necítil ruce. Tolik krásných vln, jsem si ale nechytil ani nepamatuju.

Další dny už nám vítr na Secret nepřál, a tak jsme jezdili na Canoa a Shark Bay, poslední den jsme pak dali slalomovou session přímo před hotelem.

Letošní Cabo tak opět nezklamalo a doufám, že všechno klapne a příští rok se tam znovu vrátíme. Stojí to totiž za to!

Závěrem bych chtěl poděkovat sponzorům – firmě OXBOW (http://www.sportkoncept.cz/oxbow), SEVERNE, STARBOARD, PADDLEBOARDSHOP.CZ a JERKY za jejich podporu.

více na:

http://www.surfmagazin.sk/wind/clanok/426/ceska-particka-na-cabo-verde-2012

nebo

http://www.windsurfing.cz/index.php?page=50&ID_clanek=10194&rubrika_ID=4

nebo

http://www.jibe.cz/43-z-afriky/1132-panska-jizda-na-cabo-verde/

Aloha, někdy na vodě. Zímák.

Mauritius - Dobytí ráje

Waveriding na Mauritiu

článek pro www.surmagazin.sk  - delší článek pro časopis windsurfer na tomto blogu výše http://cze777.blogspot.com/2012/05/mauritius-dobyti-raje-ve-windsurfing.html

Říjen bývá měsícem, kdy na mě přichází podzimní deprese. Léto je za námi, kazí se počasí a ve škole po mě vyžadují studijní aktivitu. Není jiné možnosti než ještě naposled v roce na 14 dní vyrazit za sluncem, větrem a vlnami. Tento rok jsme si pro podzimní wave trip vybrali ostrov Indickém oceánu Mauricius a volba to nebyla vůbec špatná. Mauricius se nachází v Indickém oceánu a od června do října se díky velkým vlnám a silnému větru stává oblíbenou destinaci windsurferů a kiterů. Vyrazili jsme v partičce já, Džihád, Bóra a Jíra.

První problém byl jak dopravit na ostrov naše surfové vybavení. Nechtěli jsme se spoléhat na místní půjčovnu, protože jsme věděli, že pokud přijdou velké vlny, tak nás na půjčených věcech jezdit nenechají. A kvůli tomu jsme tam přece jeli! Nakonec jsme vyhodnotili jako nejlepší volbu letět s Emirates přímo z Prahy s přestupem v Dubaji. Výhodou bylo, že jsme mohli mít každý 30kg na osobu a neřešili se rozměry. Ani to by nám asi nestačilo, ale zachránilo nás, že si většina surferů z naší bandičky (rozuměj všichni kromě měJ) vzala s sebou doprovod a i početné množství ratolestí. Drahé polovičky s dětmi se museli omezit na pár triček a na nás tak zbyla spousta volné váhy pro naše surfové mazlíčky. Nakonec si tak mohl každý vzít dva bagy a do nich jsme se v pohodě vešliJ. Pak už jen zbývalo vydržet 12 hodin v letadle a ocitli jsme se na ostrově Mauricius.

Windsurfové spoty se nacházejí na jihozápadě ostrova okolo poloostrovu Le Morne. Bezpečně toto místo 

poznáte podle dech beroucí hory Le Morne Brabant, která tomuto místo propůjčuje magickou atmosféru.

Kousek od surfových spotů se nachází hotelový resort, my jsme ale dali přednost pronájmu vlastní vily ve městečku La Gaulette vzdálené asi 10 minut jízdy autem. Samozřejmě jak jinak než po levé straně silnice. Na to si po pár dnech zvyknete, zato dávat místo stěračů blinkr jsem si nezvykl až do konceJ

V Le Morne se nachází čtyři spoty Manawa, Little Reef, Chameaux a One Eye. Little Reef je vzdálen asi 300 metrů od břehu a chodí zde vlna do čtyř metrů, která se odvaluje na druhou stranu. Žádny super waveriding si zde nevychutnáte, zato je to ale relativně bezpečná vlna na které jste na očích ostatním a pokud se Vám něco stane rescue boat vás zachrání. Manawa je spot kde se vlna odvaluje na outside reefu, vzdáleném asi dva kilometry od břehu. Vítr je zde slabší než u břehu a když chytnete dobrý den, vlny dosahují výšky sedmi metrů. Vlna je krásně hladká, dlouhá a na svoji velikost velmi hodná. Když si chytnete tu svoji, přejete si, aby nikdy neskončila. Bylo by to ale příliš jednoduché, kdyby v tom nebyl žádný háček. 

Manawa je krásný spot ale skýtá i řadu nebezpečí. Pokud jezdíte na Manawe, pohybujete se na úplném okraji laguny, jste dva kilometry od břehu, ze kterého vás nikdo nevidí a vedle vás padá jedna obří vlna za druhou. Pokud jsou vlny opravdu velké, zavírá se i celý malý reef a na Manawu tak nedojede ani rescue boat. Spolehnout se pak musíte jen na sebe a na své kamarády. Tím nejhorším jsou ale silné proudy. Pokud vám zeslábne vítr, tak i přesto, že brodíte směrem ke břehu, proud vás táhne na oceán. Chce si to tedy dávat velký pozor, zvlášť pokud je oblačnost. Pokud nad Le Morne přijde dešťový mrak, vítr velmi rychle zeslábne. One Eye je spotem pro ty nejlepší. Vlny zde nedosahují takové výšky jako na Manawe, ale mají obrovskou sílu. Je tu také velmi mělko a často z vody vykukují korály. Na spotu jezdí především kiteři. Pro diváky je to pěkná podívaná, protože se spot nachází relativně blízko u břehu. Chameaux je spot mezi Little Reef a One Eye.

Nám vyšel pobyt opravdu parádně. Nejezdili jsme jen tři dny, které jsme využili na cestování po ostrově. Za zmínku stojí určitě Rochesterské vodopády. Mimo toho, že jsou opravdu krásné, si zde můžete dopřát i trochu adrenalinu. Z vodopádu se dá skákat, musíte si dát ale pozor, abyste skočili do místa, ve kterém je dost hloubky. Vytáhli jsme zde i paddleboard. Určitě taky doporučuji vyšlápnout si na horu Le Morne Brabant, všechny spoty odsud máte jako na hrsti.

Mimo kiterů z Muschowa, kteři diktovali na One Eye, jsme na ostrově potkali i Míru a Lucku (RRD), kteří jsou na ostrově až do prosince. Potkávali jsme se jak přes den na vodě, tak i večer u láhve místního rumuJ.

Většinu dnů jsme jezdili na Manawe a zažili jsme zde i dny, kdy vlny dosahovaly výšky šesti metrů, jeden den i více. Fotky jsou bohužel z menších vln, protože jak jsem psal výše, při velkých vlnách se na Manawu nedostane člun.

Byl to pro mě jeden z nejhezčích wavových tripu, a rozhodně trip, kde jsem jezdil zatím největší vlny. Na Mauritius se určitě brzy vrátím, jestli existuje windsurfový ráj na zemi, je to určitě tam.

S paddle-boardem na řeku!

Aneb Vltava 3xjinak.

článek pro časopis Windsurfer (4/2011) o paddleboardingu v ČR

Každý z nás si jistě dost často láme hlavu s tím, co dělat, když nefouká. Mimo tradičních zábavných aktivit jako gaučing, hospodská první liga a mnoho dalších, se v poslední době rozmáhá mezi surferama aktivita zvaná paddle-boarding. Letos na jaře jsme tomuto sportu propadli i my dva. Zprvu jsme byli k této novince velice skeptičtí a tahat na střeše našich, již tak přeplněných, aut další prkna jenom kvůli pádlování, nám přišlo jako holý nesmysl! Po prvním svezení a objevení nafukovacích Red-boardů, se kterými jsme si skvěle zajezdili na řece a neutrpěli žádné větší materiální škody, bylo ale jasno: Tohle musíme mít doma! Prkna jsme začali vozit na všechny windsurfingové závody. Je super, že když nefouká, člověk alespoň něco dělá a neválí se tupě na břehu. V týdnu jsme si občas dali nějaký ten výlet kolem Karlova mostu v Praze, ale největší zábavu s paddle-boardy jsme zažili na horním toku Vltavy, slalomových kanálech v Tróji a Veltrusech, nebo na cvičné peřeji Hubertus na Ohři.

Vltava Vol. 1

Většina vodáků v ČR míří právě sem. Úsek Vltavy mezi Vyšším Brodem a Zlatou Korunou tedy vypadá v sezoně jako Václavské náměstí, ale je to řeka pěkná, kde si každý najde ten svůj oblíbený jez nebo alespoň občerstvení. Poprvé jsme se na Vltavu vydali začátkem července. Stav vody nebyl zrovna ideální a ani sluníčko moc neopalovalo, ale výlet to byl nezapomenutelný. Úsek z Nového Spolí do Zlaté Koruny jsme jeli dokonce několikrát a na každém jezu se zastavili na hodnou chvilku. Buď byl jez hned od začátku suprovým zážitkem, nebo naopak výzvou a obtížnou překážkou, která se napoprvé bez pádu rozhodně překonat nedala. Mezi naše neoblíbenější jezy patří Lyra, nebo jez pod zámkem v Krumlově, ale především jez ve Vyšším Brodě, kde je potřeba překonat hned na začátku více jak metr vysoký skok. Potom náš paddle-boardový progres přerušily windsurfingové závody a tak jsme se na Vltavu vrátili až začátkem srpna. Při našem druhém výletu jsme objevili ještě vlnu pod elektrárnou ve Vyšáku, která se dá ridovat snad donekonečna a také úspěšně překonali všechny jezy až po Zlatou Korunu. Na Vltavu se rádi znovu vydáme, každý jez je stále výzvou. Můžeme ji ale doporučit i mírně pokročilejším jezdcům. V případě nouze se v sedě nebo kleče dá sjet prakticky cokoliv.

Vltava Vol 2.

Když kněžna Libuše v české pověsti předurčila pro Prahu místo na Vltavě, věděla, proč to dělá, myslela na nás paddle-boardisty. Díky tomu nemusí Pražáci za pádlováním nijak daleko. Stačí jen najít místo, kde se dá zaparkovat auto u řeky (větší pankáči mohou využít i variantu MHD), za pár minut nafouknout board a vyrazit s chutí na vodu. Nejčastěji chodíme pádlovat pod Vyšehrad, mezi Žlutými lázněmi a Jiráskovým mostem. Zvlášť když je hezké počasí, je ve žluťácích opravdu na co se koukat:-) Když máme víc času pádlujeme i dále po proudy. Tady je třeba opět ocenit nafukovací paddle-boardy, které lze lehce a beze škody přetáhnout přes jezy (které jsou v Praze nesjízdné). Můžete tak od Jiráskova mostu pokračovat dále okolo Národního divadla mezi Střelecké ostrovy. Zde si zapádlujete mezi šlapadly a můžete si koupit pivo, které vám natočí přímo na vodu. Občerstveni pak za pozornosti fotících turistů proplujete pod Karlovým mostem, minete Právnickou fakultu a při dostatku sil můžete propádlovat celou Prahou a pokračovat až k slalomovému kanálu v Tróji (viz níže). Není to úplně kousek, ale stojí to za to - Praha je z vody krásnější než byste mysleli.

Ale pozor! I v Praze si můžete na Vltavě užít dostatek adrenalinu. Musíte ale vyrazit na druhou stranu a to do Modřan. Zde se nachází asi patnáct metrů dlouhá šlajsna. Tu bych ale doporučil zkušenějším jezdcům. Vypadá sice velmi mírumilovně, ale technicky je těžší než řada obtížněji vypadajících jezů. Paddle-board má tendenci se ve šlajsně převracet, proud je silnější než vypadá, a když spadnete, drhnete tělem o betonové dno. Tím vás ale nechci odradit, jen dostatečně varovatJ Pořád je to bezpečnější a o několik úrovní lehčí než vyrazit na slalomové kanály.

Vltava volume 3:

Slalomových kanálů je na Vltavě několik. Měli jsme zatím čest poznat dva. V Praze-Troji a ve Veltrusech. Nejprve jsme byli pádlovat v Troji. Po celodenní cestě po Vltavě ze Žlutých lázní, relativně unaveni jsme dorazili do areálu loděnice a začali vyřizovat povolení, což byl docela problém. Paddle-boardisté nejsou v Troji vítáni úplně s otevřenou náručí. Po nějaké době přemlouvání jsme se dohodli, že počkáme navečer, až provoz v kanále trochu opadne, a pak že se můžeme pokusit o nějaké přejezdy a radosti ve vlnách. Bylo velkým štěstím, že jsme zde potkali místního paddle-boardborce Pavla-„Pajaka“, který nás zasvětil do tajů proudů a válců a výrazně nám pomohl s prvními krůčky. Po více jak hodině pádlování v kanále a nespočtu pádů, jsme byli naprosto vyčerpáni, ale šťastni! Přejezdy proudu a zavěšování do vracáku už nám nejsou úplně cizí, proběhlo i několik pokusů o waveriding. V Troji jsme od té doby bohužel nebyli. Jak nám řekl pan správce kanálu: „Nikdo se nám tady zatím neutopil a rádi bychom čistý štít udrželi. Vy paddleboardisté jste pro nás potencionální nebezpečí, nám tento plán narušit.“ Vzhledem k přeplněnosti kanálu jsou tedy častější výlety do Troji nereálné, ale budeme se přes Českou paddle-boardovou asociaci snažit dohodnout alespoň občasné vyjížďky. Jinak Troja je z mého pohledu kanál relativně bezpečný, ale rozhodně se sem nevydávejte, bez někoho zkušenějšího.

Na kanál ve Veltrusech jsme se vydali začátkem září, plni obav jsme vyndali nádobíčko z auta a šli dohodnout se správcem podmínky, za jakých bychom mohli jezdit. Nebudu chodit okolo a rovnou vysmeknu velkou poklonu a dík panu správci Froňkovi, který s námi situaci probral a na kanál nás pustil. Ze začátku nás pozorně sledoval, ale poté co viděl, že žádné velké nebezpečí nehrozí nám ani ostatním účastníkům, nechal nás jezdit až do konce. Kanál ve Veltrusech je podle mne obtížnější, ale i zde se dá na dolním konci najít úsek vhodný ke hrátkám v proudu i vlnách. Je zde také podstatně méně lidí, právě proto zde zřejmě není s paddle-boardisty takový problém. Po dohodě jsme se však rozhodli, že bude dobré, aby měl přístup paddleboardů na kanály nějaká pravidla. Jde o to aby nedošlo ke zraněním, slalomový kanál totiž není žádná sranda! Česká paddle-boardová asociace, vydá pro kanály nějaká doporučení a bude nutné být jejím členem a těmito doporučeními se řídit (helma+vesta jsou samozřejmostí, board bez ostrých flosniček také), aby se nestal nějaký úraz a na kanály nás už nepustili vůbec. Více již brzy na www.paddle-boarding.cz.

Co říct závěrem, paddle-board je super sportovní náčiní, vhodné lehátko na opalování, podložka na spaní, tupá zbraň, modní doplněk vašeho obýváku a jistě si dokážete sami představit spousty jiných možností praktického využití ;-)

Pro zájemce jen info, že v Praze je možné si board i vypůjčit, ať už na pár hodin na Vltavu, nebo na více dní neznámo kam. Další půjčovny se nachází na Lipně a doufáme, že v příští sezóně budou stále přibývat.

Zímák a Rotťák